Přenos vojenských technologií na Ukrajinu v posledních dvou letech zásadně proměnil vztahy mezi evropským obranným průmyslem a touto Ruskem zkoušenou zemí. Stala se nejen ohromným testovacím prostorem, ale i budoucím pilířem evropské strategické autonomie. Význam tohoto trendu přesahuje rámec krátkodobé podpory obrany proti ruské agresi, dochází totiž k hluboké proměně evropské bezpečnostní architektury. Stěžejní roli v tomto procesu hraje licenční výroba české munice, rozšiřování německých investic do ukrajinské dronové a raketové výroby i působení koncernu Rheinmetall. Tyto projekty dokazují, že Kyjev se z příjemce vojenské pomoci postupně stává motorem celého evropského obranného průmyslu.

Symbolický mezník tohoto vývoje představuje spolupráce české skupiny Czechoslovak Group (CSG) podnikatele Michala Strnada s ukrajinskou společností Ukrajinska bronetechnika. „Ukrajina rozjela plánovanou výrobu velkorážové munice na základě licence od zbrojní skupiny Czechoslovak Group (CSG)… Česká společnost svému ukrajinskému partnerovi dodala know-how a bude mu dodávat část klíčových komponentů,“ uvedl s odkazem na provozního ředitele CSG Davida Choura deník e15. Od původního plánu vytvořit společný podnik se kvůli složitému právnímu prostředí upustilo. Mluvčí CSG Andrej Čírtek vysvětlil, že převod licence byl efektivnějším a rychlejším řešením. Výroba nyní probíhá plně pod kontrolou ukrajinské společnosti. Podle ředitele společnosti Ukrainian Armor Vladyslava Belbase má tato převratná spolupráce přinést 150 tisíc kusů munice ráže 155 a 105 milimetrů hned první rok, od příštího období dojde k její zdvojnásobení.

Z českého pohledu má projekt dvojí význam. Přináší ekonomický zisk prostřednictvím licenčních poplatků a exportu součástek, zároveň posiluje dlouhodobé postavení českého průmyslu na perspektivním ukrajinském trhu. Každý vyrobený kus munice je pro Ukrajinu zásadní, zdůrazňuje prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek. Pokud jde o lokální výrobu v rukou domácí firmy, přináší to potřebnou flexibilitu. Pro CSG to navíc znamená posílení pozice na ukrajinském trhu i v poválečném období. Přenesení výroby snižuje závislost Ukrajiny na dovozech, posiluje její schopnost reagovat na potřeby fronty a vytváří prostor pro hlubší propojení české a ukrajinské zbrojní výroby. Tento vztah může být po válce významnou součástí širší evropské bezpečnostní integrace.

Podobný vývoj lze pozorovat i u dalších evropských států. Německo se stává důležitým partnerem ukrajinské industrializace a jeho firmy vidí v investicích do zbrojní výroby jedinečnou příležitost. Rheinmetall na Ukrajině opravuje tanky a produkuje munici, zatímco bavorské technologické firmy investují do výroby dronů. Ukrajinský zástupce obranného průmyslu Ihor Fedirko k tomu poznamenal: „Vidíme zásadní proměnu německého přístupu k Ukrajině — otevřenost, jakou jsme dosud nezažili.“ Spolkový kancléř Friedrich Merz pak spolupráci označil za „vstup do nové éry vojensko-průmyslové spolupráce mezi našimi zeměmi“. Německo rovněž financuje produkci ukrajinských dronů s doletem přes tisíc kilometrů, na podobných projektech se podílejí společnosti jako Quantum-Systems nebo start-up Helsing.

První jmenovaná Quantum-Systems, vedená Svenem Kruckem, vyrábí průzkumné drony přímo na ukrajinském území. „Jsme jediný západní podnik, který vyrábí drony tam, kde jsou nejvíce potřeba,“ uvedl Kruck. Společnost zaměstnává kolem dvou set lidí a chystá otevření dalšího závodu ve spolupráci s ukrajinským výrobcem Frontline. Kruck dodal, že práce v bojových podmínkách přináší obrovskou výhodu: „Dronová válka je hra na kočku a myš. Jen ten, kdo je přímo na místě, se dokáže přizpůsobovat v reálném čase. Naše poznatky z Ukrajiny okamžitě promítáme do vývoje produktů pro zákazníky na celém světě.“ Německá firma Helsing mezitím dodává tisíce útočných dronů typu HX-2 vybavených umělou inteligencí, která zvyšuje jejich odolnost vůči ruským rušičkám. Podle analytika Gustava Gressela se „Ukrajina stala pro evropské výrobce zbraní jedinečným testovacím prostředím, které nelze nahradit žádným cvičištěm NATO“. Tento propojený systém inovací, výroby a reálného nasazení vytváří efektivní cyklus, jenž urychluje modernizaci evropského obranného průmyslu.

Schopnost kombinovat bojové zkušenosti s technologickým vývojem se stává klíčem k pochopení hlubšího významu přenosu technologií. Ukrajina se mění z dědice sovětského vojensko-průmyslového komplexu v moderní, tržně orientovanou zemi. Po roce 1991 zdědila přibližně třetinu sovětského zbrojního průmyslu, včetně špičkových zařízení a know-how pro výrobu raket, letadel a tanků. Hospodářský kolaps a politická nestabilita jí avšak zabránily tyto schopnosti udržet. Zlom přišel až po roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a Kyjev začal zvyšovat vojenské výdaje, omezovat korupci a podporovat vznik soukromých výrobců. Zatímco v roce 2015 směřovala jen čtvrtina státních zakázek k privátním firmám, o pět let později to byla více než polovina.

Podle údajů SIPRI se ukrajinský obranný průmysl od roku 2022 stal jedním z nejdynamičtějších na světě. Za tři roky od začátku ruské invaze dokázala Ukrajina obnovit stovky továren, zaměstnat tři sta tisíc lidí a vytvořit přes patnáct set start-upů v oblasti vojenských technologií. Zahraniční investice a partnerství s evropskými firmami, mezi nimiž figurují CSG, Rheinmetall, KNDS nebo AeroVironment, napomáhají modernizaci výroby a přizpůsobení výrobků standardům NATO. Tím se zrychluje i proces ukrajinské integrace do euroatlantického prostoru.

Ukrajina přitom nabízí Evropě něco, co jí dosud chybělo — schopnost levné, flexibilní a masové výroby. Oleg Chupryna z London School of Economics k tomu poznamenal: „Náklady na výrobu vojenské techniky na Ukrajině jsou tři až pětkrát nižší než v západní Evropě nebo ve Spojených státech. Investice do ukrajinského obranného průmyslu posilují evropskou strategickou autonomii a představují efektivní cestu k dlouhodobé bezpečnosti.“ Podle jeho názoru se Evropa může stát soběstačnou pouze tehdy, pokud využije ukrajinský průmyslový potenciál a zkušenosti z boje proti Rusku.

Francouzský analytik Philippe Gros vidí v ukrajinské zkušenosti model, který mění samotné pojetí války v Evropě. Dronizace bojiště, kombinace levných a pokročilých systémů a rychlé inovační cykly vytvářejí nový standard ozbrojených konfliktů. Ukrajina se stává laboratoří, kde se rodí technologie budoucnosti a kde se evropské armády učí, jak reagovat na výzvy moderního boje. Podobně jako Izrael pro Spojené státy může být Ukrajina pro Evropu zdrojem bojově ověřených technologií, které vznikají v reálných podmínkách a okamžitě se promítají do konstrukce nových zbraní.

Význam přenosu technologií spočívá i ve společenském dopadu. Vývoj a výroba zbraní se přesouvají z rukou několika státních gigantů do menších podniků schopných reagovat na potřeby fronty během týdnů. Ukrajinský vládní program Brave1 sdružuje více než 1500 vývojářů a start-upů a propojuje armádu, akademickou sféru i průmysl. Ukrajina se tak mění v inovační centrum, které přináší technologie využitelné i mimo vojenský sektor, například v oblasti umělé inteligence, senzorů nebo kybernetické bezpečnosti.

Z dlouhodobé perspektivy jde o zásadní přínos pro Evropu jako celek. V době, kdy Spojené státy naznačují ústup z evropské bezpečnostní architektury, představuje silný ukrajinský obranný průmysl základní pilíř evropské strategické autonomie. Oleg Chupryna to vystihl jasně: „Ukrajinský obranný průmysl je nejlepším nástrojem, který má Evropa k dosažení své strategické nezávislosti.“ Jestli se podaří stabilizovat financování a pokračovat v reformách, může Ukrajina do konce desetiletí plně pokrývat své vojenské potřeby a zároveň exportovat zbraně do partnerských zemí.

Přenos know-how má také geopolitický rozměr. Každá licence, každý společný projekt a každý nově otevřený závod na ukrajinském území vysílá politický signál — Evropa je připravena sdílet odpovědnost za bezpečnost svého východního souseda. Lokalizace výroby munice, dronů a dalších systémů posiluje hospodářskou soběstačnost Ukrajiny, vytváří pracovní místa a obnovuje průmyslovou základnu. Země se tak z klienta vojenské pomoci mění v partnera schopného podílet se na ochraně evropského prostoru.

Přenos technologií na Ukrajinu není pouze technickým nebo ekonomickým krokem, ale také strategickou volbou s dlouhodobými důsledky. Český příklad s licencí CSG ukazuje, že i středně velké státy mohou sehrát významnou úlohu při formování evropské obrany. Jiří Hynek to shrnul výstižně: „Ukrajinci si takové spolupráce velmi cení a budou si ji jistě pamatovat. Pro CSG [i další firmy] to může znamenat posílení tohoto velmi atraktivního trhu i v poválečném období.“ V tomto duchu se přenos technologií stává základem nového evropského přístupu — propojení průmyslu, inovací a společného zájmu o bezpečnost celého kontinentu.

Zdroj: e15, blogs.Ise.ac.uk, Focus, Défense & Industries, SIPRI