Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve Štrasburku navrhla, aby se Kanada stala prvním přidruženým členem Evropské unie. Padlo to během výroční Zprávy o stavu EU, hodinového projevu, který shrnuje uplynulý rok a plány na příští období. Von der Leyenová mluvila o ekonomice, kritických surovinách i Arktidě. Jádro návrhu ale leží jinde: v bezpečnosti a obraně. Donald Trump návrh označil za směšný a pohrozil Evropě cly. Kanadský premiér Mark Carney odpověděl, že Kanada a EU „nejsou příležitostní spojenci".

Vztahy mezi Kanadou a USA se za poslední rok a půl citelně zhoršily. Trump uvalil na kanadské zboží cla ve výši 50 procent, opakovaně mluvil o Kanadě jako o „51. státu“ USA a Ottawa na to odpověděla vlastními odvetnými cly. Obchod mezi EU a Kanadou přitom loni dosáhl 130,8 miliardy eur a mezi lety 2016 a 2025 vzrostl obchod se zbožím o víc než 76 procent, obchod se službami dokonce o 90 procent. Carney otevřeně říká, že USA zůstanou pro Kanadu největším obchodním partnerem, zároveň ale hledá, jak snížit závislost na jediném trhu a jediném spojenci. Dosavadní mezinárodní řád založený na pravidlech označil za „prakticky mrtvý“ a Kanadu na investičním summitu prezentoval jako „bezpečný přístav“ pro zahraniční investice.

Skutečný posun se odehrál už dřív, než padla slova o přidruženém členství. V únoru 2026 podepsala Kanada s Evropskou unií dohodu o účasti ve fondu SAFE, evropském nástroji na půjčky pro zbrojní průmysl v hodnotě 150 miliard eur. Kanada se stala první zemí mimo Evropu, která se do něj zapojila. Podmínky jsou nadstandardní: mimoevropské komponenty běžně nesmí přesáhnout 35 procent hodnoty zakázky, pro Kanadu ale tento limit padl úplně. Stačí, aby evropští nebo ukrajinští dodavatelé pokryli aspoň 20 procent hodnoty zakázky, a zbytek mohou dodat kanadské firmy. EU navíc uznala kanadské a spojenecké technické standardy, takže kanadská vojenská technika nemusí kvůli evropskému trhu procházet nákladnými úpravami. Kanada za vstup zaplatila jednorázově deset milionů eur a od roku 2027 bude odvádět patnáct procent z hodnoty zakázek, které její firmy v rámci SAFE vysoutěží.

Návrh na přidružené členství z 16. září 2026 na to navazuje. Podobný status Komise dřív navrhovala pro Ukrajinu, přesná pravidla kanadské varianty ale zatím nejsou známa. Zapojit by se měl do oblastí od průmyslu přes umělou inteligenci až po kritické suroviny a energetiku. Von der Leyenová zároveň navrhla nahradit dosavadní obchodní dohodu CETA širším rámcem s názvem Aliance pro budoucnost, který by zahrnoval i technologickou a obrannou spolupráci. Ve stejném projevu představila i takzvanou Evropskou bezpečnostní radu, tedy fórum, které by kromě EU zahrnovalo Ukrajinu, Británii, Norsko a Kanadu a mělo koordinovat společnou odpověď na bezpečnostní hrozby. Zmínila i mechanismus inspirovaný článkem 4 Severoatlantické smlouvy, tedy povinné konzultace spojenců při hybridním útoku, a společný ukrajinsko-evropský protiraketový projekt s krycím jménem Freyja. Shrnula to větou, že bezpečnost Evropy je nedělitelná.

Trump na návrh zareagoval hrozbou: pokud v tom uvidí „nepřátelský akt“ vůči USA, uvalí na Evropu „velmi vážná cla“ nebo obchod zastaví úplně. Carneyho kancelář na to odpověděla, že Kanada usiluje o „mnohem silnější a ambicióznější alianci“ s Evropou do budoucna.

Ne všichni ale berou návrh stejně vážně. Komentátor Viktor Daněk upozorňuje, že „přidružené členství“ unijní smlouvy vůbec neznají a nikdo zatím věrohodně nevysvětlil, co přesně Komise Ottawě nabízí. Připomíná i to, že samotná obchodní dohoda CETA i deset let od podpisu funguje jen v omezeném režimu prozatímní platnosti, protože ji dosud neratifikovalo deset členských zemí včetně Francie, Itálie a Polska. Podle něj jde zatím spíš o politický slogan, kterému bude teprve třeba dát konkrétní obsah, a rozhodující bude až říjnové jednání v Bruselu.

Kanada zůstává členem NATO a nic nenaznačuje, že by se to mělo měnit. Mění se ale něco jiného: Evropa si buduje vlastní obranně-průmyslovou základnu a hledá, kdo se na ní bude podílet, aniž by čekala na rozhodnutí ve Washingtonu. SAFE vznikl ve stejné vlně evropského přezbrojení, která pohání i boom zbrojního průmyslu ve střední Evropě, a Kanada je jeho první test mimo kontinent. Přesně proto podmínky pro Kanadu vytvářejí precedens, na který se podle unijních představitelů může odvolávat příště třeba Británie. Návrh na Evropskou bezpečnostní radu navíc naznačuje, že Brusel si takovou architekturu buduje šířeji, s Ukrajinou, Norskem i Británií jako dalšími kandidáty na užší zapojení. Otázka, kterou si Brusel bude muset zodpovědět, zní: jak hluboko lze pustit spojence mimo EU do rozhodování o evropské obraně, aniž by se rozmělnilo to, co dělá Unii Unií. Trumpova okamžitá hrozba cly zase ukazuje, že i náznak evropsko-kanadského sblížení dokáže vyvolat konkrétní ekonomickou odvetu, nejen rétorickou nevoli.

Samotná jednání o přidruženém členství mají podle Komise trvat roky a nejisté je i to, jak přesně bude status nakonec vypadat. Jasný signál ale padl už teď: evropská bezpečnostní politika přestává počítat s automatickou americkou zárukou jako se samozřejmostí a hledá si další partnery mimo starý transatlantický rámec. Kanada tímto krokem netestuje jen svůj vlastní vztah k Evropě. Testuje, kolik prostoru si Evropská unie dokáže vytvořit pro spojence, kteří nejsou její součástí, aniž by přestala rozhodovat sama za sebe.

Zdroj: plus.rozhlas.cz, Seznam Zprávy, consilium.europa.eu, Hospodářské noviny