Robotizace Armády České republiky nebude znamenat pouze zavedení bezosádkových pozemních prostředků, dronů nebo prvků umělé inteligence. Může zásadně změnit způsob, jakým armáda definuje své schopnosti, pořizuje techniku, vede operace i spolupracuje s obranným průmyslem a akademickou sférou. Klíčem přitom nemá být počet nakoupených systémů, ale schopnost nové technologie rychle testovat, kombinovat a skutečně používat v operačním prostředí. O připravované koncepci robotických systémů, Národním testovacím polygonu, UGV, AI, kvantových technologiích, ochraně dat i nové filozofii akvizic hovořil pro CZ DEFENCE brigádní generál Petr Šnajdárek. Jeho slova potvrzují, že Armáda ČR stojí před změnou, která může být podstatně hlubší než pouhá obměna vojenské techniky.

Drony nad bojištěm už nikoho nepřekvapují. Bezpilotní prostředky se staly jedním ze symbolů současných konfliktů a zkušenosti z Ukrajiny zásadně urychlily debatu o jejich využití. Méně viditelná, ale možná ještě významnější změna se však odehrává v pozemní robotice, autonomních systémech, umělé inteligenci, práci s daty a jejich propojení do jednoho funkčního celku. Právě zde se může rozhodovat o podobě armád příštích desetiletí.

Jsou tedy UGV skutečně „game changerem“ moderního bojiště? Podle generála Petra Šnajdárka jsou jedním z nich. „Myslím, že to jsou jedni z těch game changerů, jak my říkáme, protože samozřejmě celkově bezosádkové systémy rozhodně budou mít dopad na vedení operací tak, jak je známe v rámci armád, ale současně samozřejmě na podpůrné, logistické a další činnosti. Takže určitě, co se týká game changeru z hlediska použití těchto technologií, úspory lidské síly a vůbec celkově změny myšlení, tak si myslím, že jsou jednou ze součástí,“ říká generál Šnajdárek.

Právě pojem „změna myšlení“ se rozhovorem prolíná opakovaně. Robotizace totiž podle generála nemá být chápána jako prosté nahrazení člověka strojem. Jde o změnu organizace práce, ochrany jednotek, logistiky, ženijního zabezpečení, průzkumu, velení a řízení a v konečném důsledku také způsobu vedení operací. U bojových jednotek mohou robotické systémy přinést především vyšší efektivitu a úsporu živé síly. Šnajdárek upozorňuje například na budování zátarasů, opěrných bodů a dalších ženijních opatření, při kterých jsou dnes potřeba vojáci i technika. Významnou oblastí je ale také ochrana sil. „Robot, který bude mít v sobě technologie na detekci, pohyb a podobně, tak uspoří třeba dozorčí a strážní službu, dá se říci,“ uvádí generál.

Podstatné přitom je, že česká armáda podle něj nezačíná robotizaci řešit pouze prostřednictvím jednotlivých nákupů. Vytvořila specializovaný tým, připravuje koncepční dokumenty a vybudovala testovací infrastrukturu. Jedním z nejviditelnějších výsledků je Národní testovací polygon v Lipníku nad Bečvou. „Armáda, byť někdy je zpochybňováno, že nenakupujeme množství těchto technologií, já bych tady v tomhle byl trochu opatrný. Naopak si myslím, že česká armáda začala řešit ty věci seriózně s tím, že se nám podařilo vytvořit i dedikovanou skupinu lidí, kteří se tomu věnují. Vytvořili jsme Národní testovací polygon v Lipníku nad Bečvou. Podotýkám, ne pouze pro spojovací vojsko, ale opravdu pro všechny druhy sil, které máme v rámci Armády České republiky,“ vysvětluje generál.

Za důležitý považuje také vstup průmyslu a vznik první části koncepce implementace robotických systémů. Úroveň připravenosti armády proto podle něj nelze poměřovat jednoduše počtem nakoupených dronů nebo pozemních robotů. Podstatnější je, zda existuje prostředí, ve kterém lze technologie testovat, vyhodnocovat a začleňovat do reálných scénářů použití. Význam Lipníku nad Bečvou navíc nemá zůstat pouze národní. Polygon byl oficiálně otevřen na začátku června a už v září se má stát součástí mezinárodního cvičení Drone Shield, zaměřeného mimo jiné na nové technologie a ochranu proti bezpilotním systémům. Do aktivity se podle generála zapojí také NATO DIANA a o využívání polygonu mají zájem další alianční státy. Současná podoba přitom představuje pouze jednu etapu. „My jsme to nepojali pouze jako polygon typu překážka a tak dále. Ale samozřejmě ověření celého systému velení, řízení, toho ekosystému jako takového,“ popisuje Šnajdárek další směr rozvoje. Právě slovo ekosystém je pro pochopení připravované změny důležité. Samotný robot, dron nebo senzor ještě nevytváří vojenskou schopnost. Musí být spojen s komunikačními prostředky, systémem velení a řízení, datovou infrastrukturou, ochranou proti elektronickému boji, softwarem a lidmi, kteří dokážou informace využít.

Testovací prostředí má současně vytvořit nový prostor pro spolupráci armády s českým obranným průmyslem. A právě zde zaznívá jedna z nejpodstatnějších myšlenek celého rozhovoru. Armáda chce firmám předkládat scénáře a následně ověřovat, zda jejich technologie požadovanou schopnost skutečně splní. „My připravujeme scénáře, ty scénáře předáváme společnostem, firmám, které se dobrovolně přihlásí, protože my nikoho nenutíme. Také v tomto nic nepořizujeme, ale testujeme. A na těchto scénářích i ty společnosti mohou ověřit svoje technologie. A my samozřejmě společně ověřujeme i jejich použití,“ říká generál Šnajdárek. Výsledkem může být praktické hodnocení, zda technologie konkrétní scénář zvládla. „Vystavíme checklist, jestli ten scénář byl naplněn tou technologií, jestli je vyhovující, anebo naopak prostě bohužel není, nebo se hodí na něco jiného.“ Na první pohled jde o technickou záležitost. Ve skutečnosti ale může znamenat podstatnou změnu akviziční filozofie. Namísto situace, kdy je předem do detailu definován konkrétní výrobek, má být stále důležitější definice požadované schopnosti či efektu a následné hledání technologie, která jej dokáže zajistit.

Na otázku CZ DEFENCE, zda to znamená, že armáda začne testovat a nakupovat spíše schopnost než konkrétní výrobek, generál Šnajdárek odpověděl jednoznačně: „To je přesně to, co se snažíme s Náčelníkem Generálního štábu, změnit. Přesně schopnosti, které jsou nadefinované, Capability Targets, všechno, co několikrát zmiňujeme jako vojáci. Ale jakým způsobem, jakými technologiemi tu schopnost můžeme naplnit. A myslím si, že to není jenom o české armádě, ale změně myšlení i v rámci NATO.“ To je důležitý posun. Tradiční představa vojenského plánování je velmi často spojena s počty konkrétních platforem. Nový přístup může být podstatně otevřenější technologickému vývoji. Rozhodující není pouze to, kolik kusů určité techniky jednotka má, ale jakého efektu dokáže dosáhnout. „Není to jenom o striktních počtech techniky, vybrané pozemní, letecké, obslužné, spojovací, logistické, ale prostě definování efektu a přiřazení té dané technologie,“ vysvětluje generál Šnajdárek. Pro oblast robotiky už podle něj existuje konkrétní koncepční základ. Armáda má první část koncepce robotických systémů a pracuje na další etapě, která má řešit další bezpilotní systémy a především jejich vzájemnou kombinaci. Cílem není provozovat izolované prostředky, ale vytvořit z nich skutečný multiplikátor schopností na bojišti.

Do hry přitom vstupuje elektronický boj, odolnost komunikace, autonomie nebo umělá inteligence. „Všechno má fyzikální princip a ty technologie jsou někdy velmi dobrým sluhou, ale také mohou být velmi zlým pánem. Jako je třeba kombinace s umělou inteligencí,“ upozorňuje generál. Koncepce navíc nemá být dokumentem vytvořeným na mnoho let dopředu a následně beze změny naplňovaným. Dynamika technologického vývoje takový přístup prakticky vylučuje. „Já jsem s týmem to pojal tak, že ta koncepce není na x let neměnná, ale že ji budeme samozřejmě nějakým způsobem dále modifikovat průběžně, právě na základě ověřování scénářů a těch technologií,“ říká Šnajdárek. Tento přístup souvisí s rychlostí, jakou dnes technologie zastarávají. Zkušenosti ze současných konfliktů ukazují, že zejména u dronů, elektroniky, komunikačních prostředků a softwaru může být několikaletý akviziční cyklus problematický. Technologie, která byla špičková při zahájení projektu, může být při zavedení do výzbroje překonaná. Šnajdárek proto používá velmi jednoduché přirovnání: „Používáte taky deset let starý telefon?“ Armáda podle něj musí technologie průběžně testovat, využívat princip proof of concept a pracovat i s malými sériemi. „To znamená ověření těch technologií i v malých sériích, pořízení, zavedení. Ale ne tak, že zavedeme technologii a budeme pak si říkat, že dalších deset, dvacet let tu samou technologii budeme pořizovat.“ Jde o zásadní rozdíl oproti klasickým velkým platformám s životním cyklem počítaným na desetiletí. U robotiky, senzoriky nebo softwaru bude armáda potřebovat schopnost průběžné modernizace a rychlého zavádění nových generací. Samotná platforma přitom může zůstávat, zatímco její senzory, software, komunikační prvky nebo míra autonomie se budou rychle měnit. První konkrétní výsledky současného přístupu očekává generál Šnajdárek už do konce letošního roku. Významnou roli má sehrát právě cvičení Drone Shield a další testování na polygonu. Generál zároveň prostřednictvím CZ DEFENCE vyzval průmysl ke spolupráci. Další rozvoj polygonu má reagovat na nové technologie, včetně možnosti využívání sítí 5G a 6G a testování systémů v náročném či rušeném prostředí. Prověřovat se mají například při překonávání překážek, budování ženijních opatření, ochraně perimetru nebo zabezpečení spojovacích sítí.

Klíčovou otázkou však zůstává, podle čeho vůbec úspěšnost robotizace armády měřit. Podle počtu UGV? Podle počtu dronů? Podle množství jednotek, které je mají ve výzbroji? Šnajdárek nabízí jiné kritérium: schopnost technologii skutečně použít. „Ta připravenost by měla být to, že jsme schopni ty technologie vůbec umět použít v době, kdy to bude potřeba pro obranu ČR. To je jedna ze zásadních věcí,“ zdůrazňuje. Prvotní specializovaný tým by měl postupně předávat znalosti bojovým, podpůrným i zabezpečovacím jednotkám. „Pokud to dotáhneme do toho stadia, že budeme schopni ty věci i s veliteli prostě umět efektivně použít, tak by to bylo jednoznačně přínosem. A tam bych viděl tu první měřitelnost toho, že jsme schopni nové technologie implementovat, zavést, umět je použít i do těch operačních činností.“ Robotizace tedy není pouze úkolem pro techniky a operátory. Promítne se do vzdělávání, přípravy velitelů i způsobu plánování operací. Podle generála mají o nové technologie zájem mladí vojáci a vojákyně, což může být pro armádu významnou příležitostí. Zároveň ale varuje před představou, že technologická převaha může nahradit základní vojenské znalosti. Vojáci podle něj musí nadále ovládat standardní postupy plánování a řízení. „Bylo by špatné jen se spoléhat na tyto technologie. Musíme je umět opravdu efektivně použít, protože při použití prostředků elektronického boje pak je velký problém, když někteří operátoři nejsou schopni použít systém v takzvaném zarušeném prostředí z hlediska spojení a podobně. Takže je to určitě změna, jak jsem zmiňoval již na začátku, myšlení a použití těchto technologií,“ upozorňuje Šnajdárek. Technologická transformace může zároveň otevřít debatu o samotné organizační struktuře armády. Robotické a bezpilotní prostředky totiž nemusí být pouze další specializovanou jednotkou. Prostě se stanou běžnou součástí schopností jednotek Armády a jejich efekt bude záviset na propojení různých domén. „Armáda musí fungovat hlavně efektivně. Máme přidělené zdroje, jak lidské, tak finanční, k jejímu rozvoji, výstavbě,“ říká Šnajdárek. Debatu, zda budoucnost spočívá spíše v úkolových uskupeních nebo tradičních svazcích, pak posouvá ještě o úroveň výše. „Já bych to otočil. Je to otázka toho tzv. multidoménového přístupu jak se v NATO s ohledem na vojenské schopnosti skloňuje. A my často zapomínáme, že to je právě ta kombinace mnoha faktorů, respektive technologií, k dosažení požadovaného efektu. A to zase potřebujete kombinovat s přístupem myšlení lidí k tomu, jakým způsobem ty technologie efektivně používat.“

Právě tady se robotizace propojuje s dalším velkým tématem transformace armády – multidoménovým vedením operací. UGV, UAV, senzory, elektronický boj, satelitní systémy, komunikační infrastruktura a zbraňové systémy budou vytvářet stále větší množství dat. Výhodu ale nezíská automaticky ten, kdo jich bude mít nejvíce. Rozhodující bude, kdo z nich dokáže rychle vytvořit relevantní informaci pro velitele. „Nezapomínejme, že robotiku je nutno vnímat v kombinaci s AI technologiemi, s přístupem, vyhodnocováním dat, protože všechny ty senzory a podobně chrlí obrovské množství dat,“ upozorňuje Šnajdárek. Současně varuje před informačním přesycením. „My musíme ty technologie umět opravdu kombinovat a použít tak, aby velitel, štáby a další jednotky byly schopny efektivně včas rozhodnout a eliminovat nebezpečí.“ Technologická výzva pro AČR proto podle něj nespočívá v jediném konkrétním typu robotu. Jde o celý technologický řetězec – zpracování velkých objemů dat, jejich ochranu, šifrování, cloudové služby, komunikační infrastrukturu a schopnost jednotlivé prvky propojit. „Je to celá škála technologií. A já znovu vyzývám k jejich kombinaci, vzájemnému propojení a použití a nezavádět izolovaně, což vidím jako velký úkol pro koordinaci,“ říká generál.
S tím bezprostředně souvisí kybernetická bezpečnost a ochrana dat. Ve veřejné debatě jsou nejviditelnější fyzické platformy – dron, pozemní robot nebo nový senzor. Podle Šnajdárka se však jeden z největších problémů skrývá jinde. „Často společně vnímáme, že vidíme hardware, vidíme roboty a bezpilotní systémy a podobně. A vy jste to přesně řekl. Největší problém vidíme v softwaru a samozřejmě jeho užití a ochraně před zneužitím,“ upozorňuje generál. Rizikem přitom nemusí být pouze vyřazení systému. Mnohem nebezpečnější může být podvržení chybných dat. Pokud jsou následně zpracována pomocí AI, může systém dojít k chybnému závěru. „Pokud dáte podvržené informace a na tom špatně provedete vyhodnocení těch dat pomocí AI modelů a vyhodnotíte cíle špatně, tak špatně užijete i tu sílu,“ varuje Šnajdárek. Důsledkem může být nejen neefektivní použití vlastních prostředků, ale v krajním případě také civilní ztráty. Jde vlastně o jednu z největších výzev budoucího bojiště. S rostoucí autonomií nebude důležitá jen fyzická ochrana stroje, ale také důvěryhodnost dat, ze kterých vychází jeho rozhodování. Útok proti robotizované armádě proto nemusí směřovat proti samotnému robotu. Může směřovat proti jeho senzorům, datovým tokům, softwaru nebo modelům umělé inteligence.

Armáda proto podle generála Šnajdárka spolupracuje také s akademickou sférou a zabývá se oblastmi, jejichž praktický dopad dnes ještě nemusí být na první pohled patrný. Patří mezi ně například kvantové technologie. „Největší problém vnímáme z hlediska softwarových modelů a použití právě prvků autonomie,“ říká generál. Akademická pracoviště přitom podle něj nemají pouze dostávat přesně definované vojenské use cases. Armáda od nich očekává také vlastní iniciativu a nabídku nových možností. Důvod je zřejmý. Zatímco dnes dominuje diskusi boom bezpilotních systémů, další technologická vlna už může přicházet z jiné oblasti. „Teď vidíme boom bezpilotních systémů, ale druhá část tady nám jde zase z hlediska využití třeba kvantových technologií, které změní například použití softwarových nástrojů, vývoj softwaru do budoucna,“ říká generál Šnajdárek. Současně upozorňuje na problém, který se netýká pouze armády, ale evropského technologického prostředí obecně: příliš dlouhou cestu mezi nápadem a jeho praktickým využitím. „Je jeden velký problém, který vnímám: od přechodu od dobrého nápadu akademické sféry do výroby nám to oproti jiným státům v evropském kontextu příliš dlouho trvá.“

Robotizace navíc nemusí znamenat jen stroje, které člověka nahrazují. Může zahrnovat také technologie, které fyzické schopnosti vojáka rozšiřují. Jedním z příkladů jsou exoskeletony. Na otázku CZ DEFENCE, zda patří do budoucnosti robotiky, odpovídá generál Šnajdárek jednoznačně ano. Co se týká třeba zvýšení fyzické výdrže vojáků při nabíjení nebo transportu munice, například u dělostřelectva. Samozřejmě při dalších náročných činnostech. A samozřejmě dále medicína, biomechanika a další.“

Právě u podobných technologií se podle něj musí propojit akademická sféra, věda, výzkum, technický vývoj, testování a především skuteční uživatelé. A tím se rozhovor symbolicky vrací zpět k testovacím polygonům a k možná nejdůležitější změně, kterou se Armáda České republiky snaží prosadit. „Než abychom si tady trápili nad popisem perfektní specifikace z datasheetu, to je cesta, kterou Armáda České republiky nechce jít. A to je změna myšlení, se kterou se dostáváme k tomu, že v prvé řadě na technologii sáhneme, otestujeme na základě zmíněných scénářů a zpětně vyhodnotíme,“ říká generál Šnajdárek. Armáda pak podle něj musí být schopna dát průmyslu jasnou zpětnou vazbu: „Ano, to je dobré, ale tohle se musí změnit z nějakých důvodů.“ Právě tato věta možná nejlépe charakterizuje transformaci, která se za pojmem robotizace skrývá. Nejde jen o to, zda bude mít český voják k dispozici dron, UGV nebo exoskeleton. Jde o schopnost armády reagovat na technologický vývoj podstatně rychleji než dosud, experimentovat, přijmout skutečnost, že některé technologie neuspějí, a ty úspěšné naopak rychle dostat k jednotkám.

Nutnost rychlé adaptace

Budoucí armáda tak nemusí být definována pouze seznamem tanků, bojových vozidel, letounů a dalších tradičních platforem. Stále významnější bude schopnost kombinovat pilotované a bezosádkové prostředky, senzory, efektory, umělou inteligenci, elektronický boj a datové sítě do jednoho funkčního systému. Technologie přitom nemá být cílem sama o sobě. Rozhodující bude efekt, kterého díky ní jednotka dosáhne. A právě v tomto směru může být vznik testovací infrastruktury, práce na koncepci robotických systémů a přechod od přesné specifikace konkrétního výrobku k definování vojenské schopnosti podstatnější změnou, než se dnes může zdát. Pokud se nový přístup podaří skutečně převést z koncepcí a polygonů do každodenního fungování jednotek, nebude robotizace pouze dalším modernizačním projektem Armády České republiky. Bude změnou způsobu, jakým armáda přemýšlí o budoucím bojišti.