Nová Koncepce zahraniční politiky České republiky zveřejněná 29. května 2025 klade důraz na geopolitické ukotvení státu v proměnlivém světovém řádu. V dokumentu je patrný strategický posun: Praha již nezakládá své mezinárodní postavení primárně na šíření demokratických hodnot, ale na zajištění vlastní bezpečnosti a obranyschopnosti v podmínkách rostoucího globálního soupeření.

Geopolitická orientace se stala ústředním tématem letos aktualizované Koncepce zahraniční politiky České republiky (dále jen „Koncepce“). V dokumentu nalezneme podrobnější popis strategických hrozeb, které se neomezují pouze na vojenský rozměr, ale zahrnují také ekonomické, technologické a environmentální výzvy. Koncepce zmiňuje nutnost vícerozměrné diplomatické aktivity, která se musí opírat o odhady zahraničněpolitického vývoje a cílenou spolupráci napříč různými oblastmi lidské činnosti.

Květnový dokument reflektuje zásadní změnu evropského bezpečnostního prostředí, jež zásadně redefinovala ruská agrese vůči Ukrajině v únoru 2022. Rusko si vysloužilo označení „revizionistického státu“, který svým jednáním rozvrací poválečný mezinárodní řád. Tento fakt se odráží i v dřívější Bezpečnostní strategii ČR – Moskvu explicitně označuje za nejvážnější bezpečnostní hrozbu pro české zájmy. Pro Prahu z toho vyplývá několik konkrétních důsledků, například potřeba poskytovat co nejrozsáhlejší a nejefektivnější podporu Kyjevu. Jen tak Česko prokáže svou oddanost světovému řádu založenému na pravidlech a zároveň přispěje k odstrašení Ruska od dalších výbojů směrem na západ.

Zásadním pilířem zahraniční politiky Česka zůstává podle Koncepce transatlantické partnerství vycházející z členství v NATO a strategické spolupráci se Spojenými státy. Praha se v případě nebezpečí spoléhá na článek 5 Severoatlantické smlouvy a pomoc spojenců. V kontextu vývoje americké zahraniční politiky a možného snížení vojenské přítomnosti USA v Evropě pokládá Česká republika za důležité posilovat unijní bezpečnostní politiku, ovšem bez narušení transatlantické jednoty. Češi se aktivně účastní aliančních vojenských cvičení a evropských projektů na vývoj obranných technologií s cílem získání technologické autonomie.

Další klíčový bod představuje zvýšený význam východního křídla NATO, kde Česko posiluje svou přítomnost prostřednictvím aliančních misí a bilaterální spolupráce (například s pobaltskými státy a Polskem). S tím souvisí i zvyšování vojenských výdajů a modernizace AČR jako národní příspěvek k aliančnímu odstrašování, jak vyplývá z Obranné strategie ČR 2023. Česko rovněž posiluje svou diplomatickou přítomnost ve východní Evropě a podílí se na rekonstrukčních projektech na Ukrajině. Tímto způsobem upevňuje svou roli aktivního člena mezinárodní koalice na obranu evropské bezpečnostní architektury.

Neméně důležitou součástí geopolitické strategie České republiky je i zahraniční obchod. Hospodářství ČR silně závisí na exportu, přičemž klíčovými exportními trhy zůstávají státy Evropské unie (zejména Německo, Polsko a Slovensko). Zahraniční politika má proto ambici aktivně chránit a podporovat otevřené, stabilní a předvídatelné mezinárodní uspořádání. Obchod není pouze ekonomickou agendou, ale i nástrojem ovlivňování vnějšího prostředí. Posilování obchodních vazeb s demokratickými a spolehlivými partnery zároveň slouží jako prostředek k omezování závislosti na rizikových trzích, včetně Číny a Ruska.

Se zahraničním obchodem rovněž souvisí téma ochrany evropského jednotného trhu a odolnosti dodavatelských řetězců. K zájmům České republiky patří reforma a zefektivnění práce Světové obchodní organizace, budování ekonomických partnerství s demokratickými státy a koordinovaný evropský postoj vůči obchodu se třetími zeměmi. Silná Evropská unie ovšem vyžaduje posílení bezpečnostní a hospodářské suverenity a získání strategické autonomie v kritických průmyslových oblastech typu výroby energie a polovodičů.

Z geopolitického hlediska se Praha dlouhodobě zajímá o dění v bezprostředním sousedství EU, zejména v regionech západního Balkánu a východní Evropy (Arménie, Gruzie, Moldavsko, Ukrajina). Koncepce výslovně podporuje jejich přibližování k EU, což zároveň chápe jako prevenci proti mocenskému posilování Číny a Ruska. Česká diplomacie zde využívá kombinaci soft power, rozvojové spolupráce a odborné asistence s podporou evropských struktur. Zvláštní pozornost věnuje rozšíření integračních a transformačních nástrojů EU směrem k těmto regionům, včetně podpory občanské společnosti, právního státu a posilování odolnosti demokratických institucí. Česká republika se v tomto regionu prezentuje jako důvěryhodný evropský partner se zkušenostmi z vlastní transformace.

Výraznou novinkou Koncepce se stala oblast Indo-Pacifiku, strategického prostoru spojeného s dynamickým růstem, ale i řadou rizik. V této části světa můžeme pozorovat globální soupeření takřka v přímém přenosu. Čínská asertivita ve Východočínském a Jihočínském moři, hrozba konfliktu v Tchajwanské úžině a snahy Pekingu o ovládnutí technologických a surovinových řetězců vytvářejí tlak na demokratické státy regionu. Partnerství s demokratickými aktéry, jako jsou Austrálie, Indie, Japonsko a Jižní Korea, je pro Česko klíčové z hodnotového i hospodářského hlediska.

Tato snaha reflektuje širší strategii snížení závislostí na autoritářských mocnostech a diverzifikaci obchodních i bezpečnostních partnerství (obdobně zdůrazněno i v Bezpečnostní strategii). Geopolitická orientace na Indo-Pacifik posouvá českou diplomacii do středu dění, zároveň však podtrhuje nutnost doplnit tuto ambici rozšířením institucionálních kapacit. Česko rovněž hledá cestu k účasti na regionálních multilaterálních iniciativách (Indo-Pacific Economic Framework, ASEAN a další), které mohou ovlivnit budoucí dynamiku světového vývoje.

V jižním sousedství Evropy Koncepce jmenuje nejdůležitější destabilizační faktory. Vedle kolapsu státní správy v Libyi a Súdánu uvádí radikalizaci a terorismus v Sahelu, instrumentalizaci migrace (například ze strany Běloruska nebo Turecka) či energetickou závislost. Pro českou zahraniční politiku to znamená dvě hlavní priority – zaprvé podporu stabilizace formou rozvojové a humanitární politiky a zadruhé ochranu evropských hranic a prevenci nových migračních krizí. Česká diplomacie zde sází na iniciativy mezinárodních organizací (EU a OSN), nicméně stále výrazněji podporuje také zapojení do menších projektů, které mají přímý dopad na bezpečnostní zájmy ČR. Zároveň se zvyšuje důraz na spolupráci s regionálními aktéry, jako jsou Africká unie či Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu, a na budování dlouhodobých partnerství v oblasti klimatické bezpečnosti a rozvoje odolné infrastruktury.

Kontinenty Afrika a Latinská Amerika mají dle květnového dokumentu ministerstva zahraničí rostoucí geopolitický význam. Ten vyplývá především z bojů o suroviny a přístup k přírodním zdrojům, vlivu autoritářských mocností (jmenovitě Číny a Ruska) a zranitelnosti vůči destabilizaci v důsledku politické nestability nebo náboženské radikalizace. Česko zde může hrát jak roli donorů, tak i partnerů pro modernizaci, digitalizaci a vzdělávání. Výraznější diplomatická přítomnost v těchto regionech by mohla zvýšit geopolitický význam české diplomacie. V Latinské Americe se k tomu otevírají příležitosti v oblasti vědecko-technologické spolupráce, zejména v oblasti udržitelných energií, digitalizace a výměnných vzdělávacích pobytů. Tyto aktivity mohou posílit vzájemné porozumění a otevřít cestu ke spojenectvím mimo tradiční rámce evropské a transatlantické politiky.

Česká zahraniční politika považuje soudobé geopolitické soupeření za stěžejní faktor pro svou zahraniční a bezpečnostní politiku. Na toto soupeření Praha reaguje odstrašením a obranou proti revizionismu ze strany Číny a Ruska. Svou odolnost Česko hodlá posilovat partnerstvím s demokratickými a hodnotově blízkými zeměmi, diverzifikací ekonomických a technologických vazeb a aktivní přítomností v sousedních i vzdálenějších strategických oblastech. V poslední zmiňované kategorii může ČR uplatnit své zkušenosti s transformací, kdy se ze země bývalého východního bloku stala plnohodnotným členem euroatlantického prostoru. Díky této historii si Praha snadněji získá důvěryhodnost zemí, jež dnes usilují o podobnou změnu geopolitického ukotvení.

Zdroj: Koncepce zahraniční politiky ČR, Bezpečnostní strategie ČR, Obranná strategie ČR