Hybridní hrozby nepředstavují abstraktní pojem, ale konkrétní nástroj postupného rozleptávání politické soudržnosti, oslabování institucí a posouvání veřejného mínění podle zadání cizí moci. Rusko tyto techniky využívá dlouhodobě, po roce 2022 ovšem zásadně zvýšilo jejich intenzitu i koordinaci. Hybridní operace Moskvy nejsou pouze krátkým aktem nátlaku v souvislosti s válkou na Ukrajině, fungují totiž jako pomalé pronikání společenskými trhlinami. Jejich cílem je vytvořit prostředí, v němž proruské protizápadní narativy začnou působit jako legitimní součást veřejné debaty, prokremelské politické síly získají vliv a stát přestane být odolný vůči destabilizačnímu tlaku.

Moskva dlouho chápe, že přímý střet se Západem nemůže vyhrát. Evropské národy nicméně vykazují slabosti, které lze využít k hybridním a vlivovým operacím. Neschopnost některých států důsledně kontrolovat sankční režim, roztříštěnost politické scény a významné proruské segmenty veřejnosti vytvářejí terén, kde Rusové mohou dosáhnout strategických cílů bez nasazení konvenčních vojenských prostředků. Konflikt o Ukrajinu se tak postupně stal pouze jednou částí širšího zápasu o geopolitickou orientaci střední a východní Evropy.

Pobaltí a Polsko tvoří první linii tohoto hybridního střetu. Hranice s Ruskem a Běloruskem stejně jako historická zkušenost s ruskými či sovětskými okupacemi vytvářejí prostředí, kde panuje silná společenská imunita vůči proruským narativům. I tam, kde existuje ruskojazyčná menšina (v Lotyšsku a Estonsku), převládá vědomí, že Rusko představuje hlavní bezpečnostní hrozbu pro jejich státní suverenitu. To nutí Moskvu používat spíše fyzické a logistické formy nátlaku než manipulaci veřejným míněním.

Litva v roce 2025 (naposledy začátkem prosince) zaznamenala rekordní vlnu incidentů s balóny, které startovaly z Běloruska a ve velkých počtech narušovaly její vzdušný prostor. Tyto objekty, tradičně využívané k pašování cigaret, způsobily opakované uzavírání vzdušných koridorů, komplikace na letištích a rozsáhlé odklony letů. Analytici je interpretují jako řízené provokace testující reakční časy bezpečnostních složek a jejich schopnosti udržet běžný provoz. Jde o kombinaci fyzického narušení, psychologického tlaku a snahy o normalizaci chaosu jako běžné součásti života na hranici s Ruskem.

Polsko čelí řadě podobných útoků. Ruské drony se opakovaně objevují nad polským územím a nutí armádu aktivovat protivzdušnou obranu, uzavírat vzdušný prostor a přesouvat vojenské hlídky. Nejvýraznější incident, průnik asi dvou desítek dronů, se udál letos v září. Tyto průniky slouží jak k testování obranných reakcí, tak i k postupnému vyčerpávání zdrojů. Další typ útoku představují žhářské útoky (loni například v obchodním centru Marywilska 44) nebo sabotáže železniční dopravy (naposledy listopadový výbuch na trati Varšava-Lublin), které dokážou okamžitě zastavit desítky vlaků včetně těch převážejících vojenský materiál. Tento postup je mimořádně levný, kombinuje nízké náklady útočníka s vysokými náklady pro stát.

Polskou společnost přitom sjednocuje vnímání Ruska jako nepřítele. To je zásadní rozdíl oproti zemím střední Evropy. Polsko tak sdílí s pobaltskými státy nejen geografii, ale i bezvýhradní protiruské společenské nastavení. Proruské nálady se tam téměř nevyskytují, což omezuje účinnost ruské propagandy a nutí Kreml k používání fyzických a logistických forem hybridního tlaku.

Maďarsko představuje pravý opak. Útoky zaznamenané v Polsku a v Pobaltí se mu vyhýbají. Zde Moskva hybridní operace nepoužívá k rozvracení státu, ale k posilování existujícího režimu, který jí dlouhodobě vyhovuje. Prozápadní opoziční strana TISZA (Tisztelet és Szabadság Párt, tj. Respekt a svoboda) se ocitla pod soustředěnými dezinformačními kampaněmi, pokusy o očerňování i zastrašování. Její lídři čelí útokům, které mají za cíl zabránit vzniku politické alternativy. Rusko se zde neomezuje na propagandu, svými operacemi (téměř jistě se zapojením zpravodajských služeb) přispívá k udržení režimu premiéra Viktora Orbána, jenž bude dlouhodobě hájit jeho zájmy. Příští parlamentní volby se v Maďarsku uskuteční v dubnu příštího roku.

Budapešť navíc opakovaně blokuje nebo zpomaluje klíčová rozhodnutí týkající se Ukrajiny, sankcí, evropské obrany a finanční pomoci. Tím se Maďarsko stává nástrojem, který může Kreml používat k oslabení zahraničněpolitické jednoty EU. Budapešť na oplátku pravděpodobně získává přístup k levným ruským energetickým surovinám a technologiím. Jaderná elektrárna Paks II, budovaná Rosatomem a financovaná ruskou státní půjčkou, váže maďarskou energetiku na Moskvu na desetiletí dopředu. Maďarsko navíc pokračuje v rozsáhlých nákupech ruského plynu a ropy i po roce 2022, čímž oslabuje evropskou snahu o energetickou nezávislost.

Slovensko vykazuje stále více znaků, které naznačují posun směrem k maďarskému modelu. Proruské organizace působí na slovenském území bez výrazného odporu státu. Tamní skupina „Brat za Brata“ se prezentuje jako motorkářský klub, ale ve skutečnosti buduje strukturu připomínající paramilitární síť ve stylu kontroverzních Nočních vlků. Udržuje bunkry, organizuje akce u sovětských památníků a vytváří vlastní „bezpečnostní jednotky“, které mohou sloužit k zastrašování politických protivníků nebo k mobilizaci v případě krize. Dalším podobným aktérem je sekta AllatRa, která se dokázala infiltrovat do komunity ve východní části Slovenska a navázat kontakty s některými státními představiteli. Její vedení je spojováno s ruskými zájmy a ukrajinská kontrarozvědka je vyšetřuje v rámci několika kauz. Obě skupiny rozšiřují ruskou propagandu a svou činností přispívají k odklonu Bratislavy od prozápadního směřování.

Slovensko mělo navíc problém s vynucováním sankcí proti Rusku. „V důsledku dlouhodobých obchodních vztahů mezi několika subjekty na Slovensku a subjekty v Ruské federaci došlo v posuzovaném období (rok 2023) k přímému a nepřímému vývozu zboží, které porušovalo uvalené sankce nebo mohlo přispět k válečnému úsilí Ruska na Ukrajině,“ uvedla zpráva Slovenské informační služby za rok 2023. Sankční režim oslabuje nejen omezená kapacita kontrolních orgánů, ale i politická situace a vítězství Roberta Fica v předloňských parlamentních volbách. Slovenská společnost má významnou proruskou část, která předchozí západní orientaci země zpochybňuje. To poskytuje Kremlu prostor nejen pro manipulaci, ale i pro vytváření dlouhodobého politického režimu podobného Maďarsku.

Česko bylo dlouhou dobu považováno za pevnou součást euroatlanticky orientovaných států. Ruské hybridní útoky jako výbuchy ve Vrběticích, kyberoperace proti Ministerstvu zahraničí, financování proruských demonstrací či spory kolem Koněvovy sochy dokládaly chuť Kremlu destabilizovat český stát po vzoru Polska a Pobaltí. Jenže po volbách v roce 2025 se ruské hodnocení České republiky rapidně změnilo. Ruské internetové stránky Vzgljad označily Česko za stát, který již nepatří mezi největší nepřátele Moskvy. Tento posun o tři příčky (ze čtvrtého na sedmé místo) lze interpretovat jako slábnoucí českou podporu Ukrajině a prozápadnímu zahraničněpolitickému směřování země. Češi se v náladách obyvatelstva více podobají Maďarům a Slovákům, i mezi nimi najdeme značnou část obyvatelstva (typicky voliči KSČM nebo SPD) sympatizující s kremelskou propagandou. Opět příležitost, kterou může Rusko do budoucna využít pro posílení politických sil s proruským smýšlením za účelem nastolení režimu v Orbánově stylu.

Ve střední a východní Evropě dnes probíhají dvě paralelní strategie ruské hybridní války. První se snaží oslabit státy, jež mají vysokou míru protiruské odolnosti, tj. Estonsko, Litvu, Lotyšsko a Polsko. K narušování pořádku v těchto společnostech slouží fyzické incidenty, jako balónové průniky, dronové lety nebo logistické sabotáže, které mají unavit veřejnost a vyvolat dojem chaosu. Druhá strategie se zaměřuje na státy, kde je proruská část společnosti voličsky výraznější a kde Moskva může ovlivňovat vnitropolitický vývoj. Maďarsko již funguje jako trojský kůň uvnitř EU a NATO. Slovensko se rychle přibližuje tomuto modelu a pokud se nezmění jeho současná politická trajektorie, může se podobným směrem vydat i Česká republika. Výsledkem by byla Evropská unie, v níž několik členských států sabotováním konsenzu destabilizuje celou evropskou politiku a oslabuje schopnost kontinentu reagovat na ruský tlak.

 Zdroj: MV ČR, Jamestown, Hybrid CoE, ISW, Vzgljad, CYIS, SIS