První ročník kariérního veletrhu ASD Fest v Brně představil zaměstnavatele, technologie i široký program diskusí – od bezpilotních systémů a budoucnosti vzdušného prostoru přes umělou inteligenci a kybernetickou bezpečnost až po fungování průmyslových dodavatelských řetězců a vzdělávání. Dvě odborné debaty se věnovaly podmínkám rozvoje sektoru a přípravě lidí pro jeho různorodé profese. Konkrétní pohled na začátky mladých zaměstnanců pak v rozhovoru pro CZ DEFENCE přidal ředitel LOM PRAHA Jiří Protiva.

První ročník ASD Festu se uskutečnil 27. října 2026 na brněnském výstavišti. Kariérní veletrh zaměřený na letectví, kosmonautiku, obranu a navazující technologie spojil prezentace zaměstnavatelů, ukázky techniky a možnost setkat se přímo s lidmi z oboru. Generálním partnerem byla Omnipol Group. Vedle tradičně vnímaných profesí pilotů či konstruktérů se pozornost obracela také k elektronice, softwaru, servisu, výzkumu, logistice a dalším specializacím.

Doprovodný program se věnoval budoucnosti vzdušného prostoru, kosmickým projektům, bezpilotním technologiím, umělé inteligenci, kybernetické bezpečnosti i změnám na pracovním trhu. Součástí byly diskuse o průmyslovém ekosystému a strategických oborech budoucnosti. Právě na těchto dvou debatách lze ukázat, jak rozdílné otázky se za širokým označením aerospace a defence skrývají – od výroby a konkurenceschopnosti až po vzdělávání a první pracovní zkušenost.

Od dodavatelských řetězců k mezinárodní konkurenci

V odborné části programu se panel „Aerospace & Defence Ecosystem“, moderovaný Janem Homolou, ředitelem platformy DEFENCEO, zaměřil na fungování a perspektivy českého leteckého a obranného průmyslu. Diskuse se účastnili Jakub Karas z UAV Alliance, Jiří Protiva, ředitel LOM PRAHA a prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu ČR, a Miroslav Plundrich, ředitel BKP Institutu. Tematický záběr debaty připomněl, že úspěch domácích podniků nelze posuzovat pouze podle počtu zakázek nebo nově představených technologií. Důležité jsou také podmínky, za nichž mohou své výrobky dlouhodobě vyrábět, servisovat a uplatňovat na zahraničních trzích.

Jedním z probíraných okruhů byla odolnost dodavatelských řetězců. Letecký a obranný průmysl pracuje s výrobky, jejichž komponenty pocházejí z rozsáhlých mezinárodních sítí. Dostupnost specializované elektroniky, certifikovaných materiálů, pohonných systémů nebo náhradních dílů může být proto stejně důležitá jako kapacita samotné montážní linky. Výpadek jediného obtížně nahraditelného dílu může zpozdit výrobu nebo údržbu celého systému. Z bezpečnostního hlediska tak není podstatné jen to, zda má podnik alternativního dodavatele na papíře, ale zda je schopen zajistit komponent ve správné kvalitě, v požadovaném množství a včas.

Tento problém se netýká pouze mimořádných krizových situací. V prostředí rostoucí poptávky po obranné technice se mohou úzká místa projevovat i při běžném rozšiřování výroby. Smyslem není požadovat, aby Česká republika vyráběla všechny vstupy sama. Podstatné je rozpoznat kritické závislosti, rozlišovat mezi snadno a obtížně nahraditelnými komponenty a tam, kde je to účelné, budovat zásoby nebo další dodavatelské možnosti. Jde o otázky, které se promítají také do schopnosti ozbrojených sil udržovat techniku v provozu.

Další rovinu představují technologie dvojího užití. Bezpilotní prostředky, senzory, elektronika, datové systémy a software mohou mít jak civilní, tak vojenské aplikace a systémy. Pro české technologické firmy to znamená příležitost vstupovat do nových projektů a dodavatelských vztahů. Současně však nestačí přenést civilní produkt do obranného prostředí bez dalších úprav. Rozhodují požadavky na bezpečnost informací, spolehlivost dodávek, kontrolu vývozu a v některých případech také zvláštní certifikace. Výzvou je nastavit ochranu přiměřeně riziku, nikoli vytvářet zbytečné překážky pro každou inovaci.

Třetí okruh se týkal postavení českých společností v zahraniční konkurenci. U velkých obranných projektů nerozhodují pouze technické parametry a cena. Význam může mít exportní financování, diplomatická podpora, schopnost zajistit servis i důvěryhodnost dlouhodobého partnerství. Zahraniční přístupy ukazují, jak úzce mohou být průmyslové zájmy propojeny s podporou státu. Česká republika disponuje vlastními nástroji ekonomické diplomacie a exportní podpory, přičemž je pro podniky, které se ucházejí o dlouhodobé zahraniční zakázky, podstatná jejich koordinace a předvídatelnost.

Všechna tato témata zároveň naznačují, jak pestrá je profesní skladba v oblasti aerospace a defence. Vedle konstruktérů a výrobních specialistů sektor potřebuje odborníky na materiály, kvalitu, bezpečnost, logistiku, export, projektové řízení či mezinárodní spolupráci. Otázka, jak rozvíjet průmyslové schopnosti, přirozeně vede k otázce, kde se budou lidé s těmito znalostmi připravovat.

Strategické obory budoucnosti: talent, vzdělávání a připravenost společnosti

Debatovali v něm Tomáš Blumenstein, 1. místopředseda Mensy ČR a zmocněnec pro popularizaci vědy a rozvoj talentu, Jakub Rybář z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Josef Procházka, ředitel Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany, a již výše uvedený ředitel LOM PRAHA Jiří Protiva. Jejich odlišné profesní zázemí umožnilo pojmout téma šířeji než pouze jako hledání absolventů pro volná pracovní místa.

První důležitou oblastí je práce s talentem. Mladý člověk s výrazným zájmem o matematiku, informatiku nebo techniku nemusí automaticky vědět, jaké konkrétní profese se mu otevírají v letectví či bezpečnostních oborech. Význam proto mají aktivity, které nadání včas rozpoznávají a pomáhají jej rozvíjet, ale také možnost setkat se s odborníky a poznat skutečnou podobu jejich práce. Bez tohoto kontaktu může zůstat představa o sektoru zúžená na několik viditelných profesí, přestože jeho potřeby jsou mnohem širší.

Neméně důležitý je vztah mezi školou a praxí. Technologické změny postupují rychle, zatímco příprava kvalifikovaného technika, inženýra nebo výzkumníka trvá roky. Výuka musí poskytovat pevný odborný základ, ale současně mladým lidem pomáhat pochopit, jak se jejich znalosti uplatňují při vývoji, výrobě, opravách nebo provozu složitých systémů. Praxe, spolupráce na konkrétních projektech a kontakt s budoucími zaměstnavateli mohou rozhodovat o tom, zda student u oboru zůstane a jakou specializaci si zvolí.

Zároveň nelze přípravu pro strategické sektory zaměňovat pouze s podporou úzké skupiny nadaných studentů. Vysoce specializovaný vývoj potřebuje také širokou základnu kvalitně připravených techniků, pracovníků výroby, údržby a podpůrných profesí. Bez nich nelze nové technologie dlouhodobě zavádět ani udržovat v provozu. Stejně důležité je přemýšlet o dostupnosti odborného vzdělávání v regionech a o možnostech, jak se k profesi dostat i po změně původního studijního nebo pracovního zaměření.

Pohled Univerzity obrany pak do tohoto rámce přidává otázku vzdělávání ve prospěch obrany. Ta není totožná s náborem do armády ani s přípravou úzké skupiny specialistů. Dotýká se také bezpečnostního povědomí, občanské připravenosti a schopnosti společnosti zvládat mimořádné situace. Vztah mezi technickými dovednostmi, potřebami ozbrojených složek a širší odolností společnosti tak představuje další důvod, proč o strategických oborech uvažovat v souvislostech.

Z hlediska uchazeče o zaměstnání ovšem nakonec rozhoduje velmi konkrétní otázka: co se stane, když do takového podniku nastoupí? Jaké znalosti musí mít předem, co se může naučit na pracovišti a jakou perspektivu mu zaměstnavatel nabídne?

Jiří Protiva: mladí lidé potřebují příležitost i čas získat odbornost

Ředitel LOM PRAHA se v navazujícím rozhovoru pro CZ DEFENCE věnoval zejména tomu, jak se zájem o technickou profesi mění v reálnou pracovní zkušenost. V podniku, který se zabývá leteckou technikou, opravami, údržbou i výcvikem, není vždy snadné najít pracovníky s přesně požadovanou kvalifikací. „I když máme nadefinováno, jakého zaměstnance potřebujeme, tak ho ne vždy snadno seženeme. Proto je pro nás důležité, aby měl uchazeč odpovídající základ a předpoklady pro další rozvoj, protože specializované znalosti si osvojí přímo v našem podniku.“

Nejen pro mladé lidi je tedy podstatné, že jejich profesní cesta nemusí začínat okamžitým zvládnutím všech složitých činností. LOM PRAHA pracuje s adaptačními plány, které podle Jiřího Protivy trvají i několik měsíců a kombinují postupné zaučování s komunikací se zkušenými kolegy – mentory. Na jednom z pražských pracovišť podnik využívá také přípravné oddělení, v němž noví pracovníci nejprve získávají základní zkušenosti a následně přecházejí do specializovaných provozů. Nejde přitom o jednotný model pro všechny profese. Jinak se připravují pracovníci opravárenských závodů a personál letišť či leteckého výcviku.

Právě předávání zkušeností mezi generacemi považuje pan ředitel za podstatnou součást odborné přípravy. „Starší pracovníci si v minulosti museli osvojit řadu postupů bez dnešních digitálních nástrojů a mnoho praktických poznatků mají doslova zažitých. Někteří z nich Vám dokonce rozpoznají špatně fungující zařízení pouze na základě sluchu. To je zkušenost, která se získává opakovaným prováděním konkrétních činností pod vedením zkušenějších kolegů. Ale zároveň mladší generace přináší schopnost využívat nové systémy, dokumentaci, inovace a další nápady.“

Pro začínající odborníky je přitom atraktivní také možnost podílet se na moderních vojenských projektech. Pan ředitel též upozornil, že LOM PRAHA nabízí různorodé profese a snaží se vystupovat jako moderní podnik, přestože jde o státní organizaci. Vyzdvihl zejména možnost, aby si mladí lidé mohli „šáhnout na moderní vojenské projekty“. Takovou zkušenost podle něj nelze jednoduše nahradit prací v civilním sektoru. Rozhodující není jen samotná technologie, ale i příležitost postupně se na ní odborně podílet a vidět výsledky vlastní práce.

Další cestu k rozvoji představují zahraniční zkušenosti, kdy nám pan ředitel popsal odborné cesty a kontakty s výrobci, mezi nimiž zmínil Leonardo a Airbus. V souvislosti s programem vrtulníků H-1, tedy typů Viper a Venom, hovořil také o vysílání zaměstnanců na školení do Spojených států do společností Bell a GE. Pro mladého technika nebo specialistu tak může být zaměstnání v českém podniku zároveň příležitostí poznat postupy velkých světových výrobců a získat kvalifikaci využitelnou v dlouhodobé kariéře.

Inspirativní je i přístup Jiřího Protivy k prvnímu kontaktu s uchazeči. Podle svých slov nechce být ředitelem, který zůstává uzavřený za dveřmi kanceláře, a snaží se setkávat s mladými lidmi osobně. Připustil také možnost oslovit jej prostřednictvím sociálních sítí. Zájemce následně propojuje s personálním oddělením, kde lze řešit konkrétní pozici a další postup. Takový kontakt samozřejmě nenahrazuje výběrové řízení, ale může mladému člověku usnadnit orientaci v nabídce profesí, o nichž dosud neměl dostatek informací.

Zkušenost pana ředitele zároveň ukazuje, že nábor a vzdělávání nelze oddělovat. Zaměstnavatelé hledají vhodné kandidáty, ale část potřebné kvalifikace musí sami vytvářet. To vyžaduje čas zkušených pracovníků, plánování a ochotu investovat do lidí ještě předtím, než jsou schopni samostatně zvládat nejnáročnější úkoly. Pro mladé uchazeče je však právě tato perspektiva podstatná, neboť do oboru mohou vstoupit s dobrými základy, postupně získávat zkušenosti a vypracovat se k vysoce specializované práci.

Budoucnost zaměstnávání začíná před první pracovní smlouvou

Kariérní veletrh může návštěvníkům pomoci objevit profesi, kterou dosud neznali. O jeho skutečném uplatnění ale rozhodne to, co následuje. Konkrétně dostupnost kvalitního vzdělání, první kontakt s praxí, srozumitelná nabídka zaměstnavatele a podmínky pro odborný růst. Právě v tomto směru se témata obou odborných panelů přirozeně doplňují. Průmyslové podniky potřebují spolehlivé dodavatelské a technologické zázemí, ale také lidi, kteří dokážou jejich schopnosti rozvíjet a předávat dál.

Pro české letectví, kosmonautiku a obranný průmysl bude důležité, kolik mladých lidí se o tyto obory začne zajímat. Důležité bude, kolik z nich v nich najde smysluplnou profesní cestu a kolik zkušeností jim podniky dokážou předat. Zvlášť v technicky náročných provozech se odbornost nevytváří během několika týdnů. Vzniká postupně, v kontaktu s technologií a lidmi, kteří ji dobře znají. Pokud mají nové investice a projekty přinést dlouhodobý výsledek, musí vedle techniky růst také schopnost připravovat další generaci zaměstnanců.