Na bezpečí armádních stíhaček v Čáslavi dohlíží 16 dravců

 21. 03. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Stíhačky patří k tomu nejcennějšímu ve výzbroji každé armády. Nejde jen o finanční hodnotu, ale také prestiž. Proto si vzdušné síly své stroje hýčkají a střeží je doslova jako oko v hlavě. Pomáhají jim v tom i stanice biologické ochrany se svými svěřenci: Ta čáslavská funguje už od roku 1984 a v současné době zde pro armádu „pracuje" 16 dravců.

„Střet ptáka s letadlem může znamenat velké nebezpečí nejen pro samotné letadlo, ale také osádku. Nebezpečí střetů prudce stouplo s rozvojem proudových letadel: Pro představu, při rychlosti 900km/hod. představuje náraz dvoukilového opeřence energii cca 25 tun. Celosvětově se škody po srážkách s ptáky odhadují řádově na stovky milionů dolarů ročně," vysvětluje hlavní důvod vzniku těchto středisek velitel 21. základny taktického letectva Čáslav plukovník gšt. Jaroslav Míka.

foto-2_405Foto: Sokolníci při kontrole letiště | Ministerstvo obrany ČR

V Čáslavi momentálně chovají šestnáct dravců. Jsou zde káňata Harrisova, orli, jestřáb, sokoli a rarozi. „Káně Harissovo a orli se používají na srstnatou zvěř, sokoli a rarozi na létající kořist, což jsou například holubi a špačci. Univerzální jestřáb loví oboje," říká rotmistr Jiří Rybář, velitel stanice biologické ochrany. Probíhají-li letové akce a dravce nelze nasadit, odhání se nechtěná zvěř šrapnely, v krajním případě výstřely z brokovnic.

Největší nebezpečí pro letadla představují ptáci, kteří žijí v hejnech – například špačci, kvíčaly, havrani, čejky. „Dravci pomáhají vymezovat letecké teritorium. Ostatní ptáci se naučí sem nelétat, což znamená větší bezpečnost pro letadla a jejich osádky," doplňuje Rybář s tím, že pro sokolníky a jejich svěřence je nejnáročnější vždy začátek jarního tahu, v případě havranů pak podzimní tah ptactva. Problematické je také období vyvádění a osamostatňování mláďat. „Proto úzce spolupracujeme s okolními mysliveckými spolky, které nám pomáhají ve své honitbě vytlačit zvěř od perimetru letiště a při plašení nám povolují vstup na jejich pozemky."

Sokolníci znají letiště i okolí

Sokolníci musí mít velmi dobré znalosti o ptácích v okruhu okolo letiště v průměru přes 10 km. Dále o seřadištích, hnízdištích, nocovištích velkých ptáků jako jsou čápi bílí, čápi černí nebo velcí vodní ptáci a dravci, aby mohli každý den před letovou akcí podávat pilotům přehled o ornitologické situaci. Ve vnitřním ornitologickém pásmu, což je těsné okolí vzletové a přistávací dráhy, musí takzvaní bolkaři držet volně žijící ptáky co nejdále od dráhy.

Trénuje se se speciálním drakem 

Při výcviku především sokolovitých dravců používají čáslavští sokolníci nové metody s využitím draků. Na jiných letištích používají nově i drony. Vypustí draka, pod nímž je připevněný kousek masa jako návnada, na kterou dravec zaútočí. „Začíná se ve výšce pár metrů, později třeba i víc než půl kilometru. Výcvik se samozřejmě koordinuje s řídící věží," zdůrazňuje Rybář. Tato metoda je podle něj výhodná ze dvou důvodů: Poletující drak zastraší ostatní volně žijící ptáky a zároveň pomáhá dravcům rychle si vylepšit kondici.

Při výcviku orlů a káňat pak sokolníci používají automobil, za kterým na provaze tahají atrapu lišky nebo zajíce, která představuje kořist.

Zajímalo nás...

V souvislosti s působením dravců u 21. základny taktického letectva Čáslav jsme se zeptali rtm. Jiřího Rybáře, velitele stanice biologické ochrany letiště, na pár otázek.

1)  Ve své práci využíváte několik druhů dravců. Používají se některé druhy pro nějakou speciální činnost nebo se všechny druhy využívají komplexně. Jsou nějaké druhy učenlivější?

Orly na čáslavském letišti používáme na lov či vyhánění především srstnaté zvěře, v našem případě jsou to nejčastěji zajíci, srnčí zvěř, lišky. Ve výjimečných případech se jedná o toulavé kočky a psy a to především z okolí přistávací a vzletové dráhy, kde je volnější prostředí.

Káňata Harrisova a jestřába používáme především na zajíce, a to i v místech, kde je stromový porost – tj. uvnitř letiště.

Sokoli jsou nejrychlejší obratlovci na planetě, jejich střemhlavý útok může dosahovat až okolo 300 km/h. Díky této vysoké rychlosti loví létající kořist a to především ve vzduchu, aby se v nízkých výškách nezranili o nějakou překážku. Této rychlosti můžou sokoli dosahovat díky své stavbě těla, kratší letková a ocasní pera jsou tuhá, aby vydržela vysoké zatížení.

Rarozi jsou sokolovití dravci, bratranci sokolů stěhovavých. Jejich stavba těla je trochu odlišná, dlouhá letková i ocasní pera jsou o něco měkčí. Ve střemhlavém letu nedosahují tak vysokých rychlostí jako sokoli, ale jsou zase obratnější, takže mohou lovit i v nízkých výškách a při zemi. Lovíme s nimi především pernatou zvěř do velikosti bažanta, kachny, výjimečně jsou schopni ulovit i menšího zajíce. Každý druh dravce má svá specifika a každý jedinec své osobní vlastnosti. Je to podobné jako u lidí. 

2) Stalo se, že některý dravec ze svého působiště ulétl a už se nevrátil? Jsou dravci při své práci opatřeni GPS lokátory? Pokud ne, jak se pak takový dravec-tulák shání nazpět?

Před volným vypuštění umísťujeme na naše dravce vysílač, pomocí kterého můžeme dravce lokalizovat, když se dostane z našeho dohledu. Vysílače se mohou dravcům připevnit na pařát pomocí koženého poutka, na rýdovací pero pomocí speciálního držáku, který je na pero připevněn. V neposlední řadě se vysílač dá dravci připevnit i na záda pomocí tzv. batůžku. Každé uchycení má své výhody i nevýhody. 

Co na čáslavském letišti sloužím, skoro vždy se nám podařilo ztraceného dravce dohledat, i když byl někdy dost daleko. Jednou orlice při lovu vysílač poškodila a ztratila se. Nejspíše se sama nažrala a svého sokolníka pak přestala hledat. Po pěti dnech a naježděných stovkách kilometrů při jejím hledání, se pak sama ukázala u letiště a vrátila se ke svému pánovi. Bohužel jsme ale zaznamenali i případ jestřábího samečka, který měl smutný konec.

3) Jak dlouho trvá takového dravce vycvičit pro potřeby ochrany letištního prostoru? Můžete nám alespoň odhadem sdělit cenu vycvičeného dravce?

Každý dravec je „individualita“ a tak k němu musíme i přistupovat. Každý dravec v přírodě má své místo, pro které má vrozené vlastnosti a schopnosti. Správný sokolník je musí velmi dobře znát a dovede je pak použít a využít pro své potřeby. Práce s dravci je a musí být neustálá a stále se opakující. Některé druhy dravců se daný úkol učí delší dobu, ale jsou schopni si naučené věci pamatovat déle (např. orli), u některých to je naopak. Dá se říci, že dravci jsou jako lidé a učí se celý život. 

Aby se z mladého dravečka stal náš nepostradatelný pomocník pro práci na letišti, tak výcvik dravce trvá cca 2 - 4 měsíce. Ale i potom ho musíme učit stále další a další věci. K ceně vycvičeného dravce se nebudeme vyjadřovat.

4) Kolik let takový dravec slouží a slouží pouze na jednom místě, nebo se jeho působiště po nějakém čase střídají?

Dravec je vesměs schopen sloužit skoro po celý svůj život. Záleží to především na jeho zdraví a mentalitě. To je jako v přírodě, dokud mohu létat a lovit, tak žiju. Na naší stanici mají dravci tu jistotu, že při nemoci a poranění se o ně umíme postarat. Většina našich dravců má po celý svůj život jednoho pána, nicméně jsou schopni spolupracovat i s jiným sokolníkem – toto je zase individuální.

Závěrem

Pět příslušníků čáslavské stanice biologické ochrany letiště se velkou měrou podílí také na propagaci letecké základny. Stanice je oblíbenou zastávkou nejen mnoha exkurzí, ale účastní se také mnoha leteckých dnů, dnů otevřených dveří či dětských dnů. Lovecké umění svých dravců často prezentuje také na loveckých setkáních pořádaných Klubem sokolníků ČMMJ. Jedno z největších evropských sokolnických setkání je pořádáno tradičně v říjnových dnech v Opočně. Souběžně s tímto mezinárodním setkáním se pořádají závody ve stoupavém letu dravců. Je to obdoba výcviku dravců na draka. Drak se pouští do 300 metrů a počítá se čas, kdy dravec uloví zavěšené vábítko. Při těchto závodech se dravci z čáslavské stanice biologické ochrany letiště umisťují tradičně na čelních místech.