Instruktor ozbrojených složek: Proč je nutné cvičit boj zblízka v rámci výcviku AČR

 26. 03. 2021      kategorie: Rozhovory
Přidat na Seznam.cz

Jako mezinárodní instruktor Protect Israeli Security Solutions má možnost trénovat s těmi nejlepšími na světě. A proto ho k sobě přizvala i světová organizace sdružující vojenské instruktory bojových dovedností, jako mezinárodního instruktora pro vojenský výcvik a výcvik ozbrojených složek. V současné době také cvičí příslušníky naší armády, policie a dalších složek. Náš respondent má kromě výše uvedených složek také bohaté zkušenosti s různými výcviky a spolupracemi se zahraničními, dnes již často legendárními, jednotkami i jednotlivci, proto jsme se ho zeptali na pár otázek.

1) Proč je nutné cvičit boj zblízka v rámci výcviku AČR a ozbrojených složek obecně?

Cílem ozbrojených složek je všeobecný úkol: bránit, chránit, bojovat, zabezpečovat atd. Každá tato složka má své specifické úkoly a poslání. A při výkonu jejich povolání jsou ve většině případů tito příslušníci ozbrojeni. Aby tito lidé dokázali adekvátně reagovat na nenadálé situace v rámci svého povolání a operačního úkolu, nestačí se vždy spoléhat pouze na své funkční zbraně jako takové, ale měli by ovládat i takzvaný boj zblízka. A to jak proti neozbrojenému útočníkovi, tak útočníkovi ozbrojenému.

musado_01Foto: Musado, které vychází z korejských bojových technik, zavedla AČR v roce 1993. Konkrétně jeho variantu určenou výhradně pro výcvik policejních a armádních složek – Military Combat System (MCS). | Ministerstvo obrany ČR

Nejedná se o nějaký sportovní výkon, jako např. při soutěži bojových umění, ale jde o to krizové situace přežít. Ty jsou bez pravidel, bez rozdílu vah a množství útočníků může být libovolný. Při boji zblízka je kladen důraz na splnění úkolu, nebo dosažení cíle sledovaného výkonem zaměstnání (policie, armáda, vězeňská správa, celní správa, ochranné týmy pro VIP, bezpečnostní agentury atd.) Aby výcvik dával příslušníkům těchto sborů smysl, musí být výcvik boje zblízka prolnut společně se střeleckým a taktickým výcvikem. Na začátku se sice dá boj zblízka trénovat zvlášť, ale postupem času se musí tyto věci trénovat dohromady. Jinak to celé postrádá význam.

2Foto: Z výcviku boje zblízka | Protect Academy Czech / CC BY-NC-ND

2) U nás je zavedený systém sebeobrany MUSADO MCS (Military Combat System), co se používá ve světě?

Svět je plný bojových umění, sportů, sebeobranných a bojových systémů. Lidé to nazývají různě. Každá země má své specifikum. Je toho opravdu nepřeberné množství a každý si samozřejmě hájí to svoje, jako svůj poklad. Například Rusové mají Sambo, Thajci Thaibox, Korejci Taekwon-Do, my Musado, Izraelci mají několik systémů.

Mnoho států ve světě přebírá systémy sebeobrany jiných států, jak jsem již říkal, množství systémů je opravdu vysoké. Některé konkrétní jednotky si najímají světové experty z jiných jednotek a států a někde bývalí instruktoři speciálních jednotek jezdí po celém světě a školí/trénují tamní jednotky.

3) Je systém MUSADO MCS účelný?

V době, kdy v armádě začalo Musado, to bylo spíše o tom, že zde bylo jen pár bojových umění, jako bylo judo, karate, Taekwon-Do. Začínalo se také s všemožnou formou Kung fu a kickboxu. Nevím, že by tehdy Musado cvičil někdo ve světě, možná jen nějaká jednotka v Německu. Musado podle mě tenkrát nebylo ani otestováno v žádném boji. S výukou technik Musado se začalo, jestli se nepletu, někdy v roce 1993. Byl to klasický řízený sparing s obrannými technikami proti ozbrojenému a neozbrojenému útočníkovi. Většinou to vyučovali borci právě ze zmíněných bojových umění. Když jsme tehdy dělali ukázky, tak to byla jedna velká show pro diváky. Hodně křičet, hodně létat vzduchem, přerážení všeho možného, zapalování přerážecích desek, přesekávání a rozbíjení lahví o hlavu. Lidé měli na sobě maskáče a kukly a vypadalo to velmi akčně a drsně.

3
Foto: Z výcviku boje zblízka | Protect Academy Czech / CC BY-NC-ND

Ta doba však pominula, vývoj člověk nezastaví. Dnes se domnívám, že už tomuto systému dávno "ujel vlak". Dříve nic jiného nebylo, ale dnes mi Musado přijde nevhodné a neúčelné. Vojáci výcvikem boje zblízka stráví stejně minimum času a většinou si z něho nic moc neodnesou. Nikdo jim podle mě dnes nedokáže pořádně vysvětlit, proč by se to mělo takto dělat, jak vůbec funguje biomechanika lidského těla a všechny ty důležité věci kolem. Kvalita instruktorů je podle mě dnes nízká a proto to i jejich žáci berou jako nutné zlo, které musejí splnit. Na druhou stranu je lepší dělat alespoň něco, než nic.

4) Čím se liší “civilní sebeobrana” od té, která se cvičí v ozbrojených složkách?

Civilní sebeobrana, když už to tak nazveme, má svá jistá pravidla. Předvídat kritické situace, vyhýbat se, utíkat když je prostor a čas a v případě nevyhnutelné situace využít čehokoliv k vlastní obraně v rámci zákona ČR. Jde také o následnou činnost po zvládnutí dané situace.

Ozbrojené složky jsou většinou ozbrojené, plní nějaký operační a takticky úkol a většinou pracují v týmu. Jejich zákroky a postupy jsou velice specifické. Často nemohou z dané situace utéct, na jejich reakci závisí většinou životy jejich kolegů a často i civilistů.  Na rozdíl od civilů se příslušníci ozbrojených složek musejí potýkat s těmi nejhoršími zločinci a teroristy, kdy většinou tyto osoby přímo zatýkají a za daných situací je v některých případech i eliminují.

4Foto: Z výcviku boje zblízka | Protect Academy Czech / CC BY-NC-ND

5) Je v současnosti výcvik boje zblízka dostatečný a čím by se dal zkvalitnit?

Jak jsem říkal, výcvik boje zblízka má u nás rezervy, ale dá se určitě stále posouvat dál a dál. Přijde mi však, že není jaksi vůle. A když je, tak to stejně vždycky někdo nahoře zarazí. V současné době je podle mě současný výcvik boje zblízka u ozbrojených složek nedostatečný. A je to vidět každý den ve zprávách, když se podíváte na nějaké služební zákroky. Když pak slýcháváte informace o tom, jak je veden výcvik boje zblízka v armádě, tak zjistíte, že celé spektrum ozbrojených složek je na tom opravdu dost mizerně.

Výcvik by se dal určitě zkvalitnit celkově jiným přístupem a myšlením. Tam by to mělo podle mě začít. Lidé nemají ty správné informace a nevyužívají moderních tréninkových pomůcek. Existuje pár malých jednotek, co se snaží jít s dobou a ty se snaží daleko více než ostatní, ale i tam by se dalo mnoho věci zlepšit. Dalo by se také daleko více spolupracovat se zkušenějšími týmy ze zahraničí, kteří mají mnohaleté zkušenosti a každodenní praxi na té nejvyšší úrovni.

Nedávno jsem trénoval instruktory boje zblízka z jedné nejmenované jednotky, a na chlapech bylo názorně vidět, jak chtějí nasávat nové, funkčnější informace a dovednosti. K výcviku jsme měli vše, co bylo třeba a každý si tak mohl vyzkoušet, jaký je rozdíl v tom, co doposud cvičili a jak je možné to dělat jinak. Cvičilo se ve dne v noci a opravdu pod tlakem a s veškerým vybavením. Tato jednotka má velký potenciál.

6) Co je podle Vás třeba zohlednit nejvíce při výcviku boje zblízka, aby byl co nejefektivnější v reálných podmínkách napadení?

Základem všeho je třeba "nasávat" informace od těch nejzkušenějších lidi na světě, kteří boj zblízka využívají a praktikují skoro každý den, a když něco v rámci boje zblízka již přestává fungovat, okamžitě přistoupí ke změně výcviku.

Ozbrojené složky nemají tolik času, kolik potřebujete k výcviku bojového umění. Potřebují věci jednoduché a efektivní, věci vyzkoušené a z praktického nasazení osvědčené.

Dnes se při výcviku absolutně nebere v potaz to nejdůležitější a to je biomechanika lidského těla. Bez ní je výcvik jen klasickým secvičeným sparingem dvou cvičenců. Při výcviku jsem se potkal s mnoho skvělými závodníky všemožných stylů, ale když pak šli na zem (třeba s veškerým vybavením), tak jim ten styl nefungoval. To samé se dělo při obraně proti zbraním. S maketou zbraně a statickým útočníkem zvládne obranu asi každý, ale proti elektrickému noži, nebo FX zbraním (zbraně, které používají cvičnou munici, kterou lze laicky připodobnit k paintballu) a aktivním útočníkem, to už je úplně něco jiného.

5Foto: Z výcviku boje zblízka | Protect Academy Czech / CC BY-NC-ND

Málokterá jednotka využívá k výcviku boje zblízka zmíněné zbraně a vybavení, které by jim ukázaly, že to, co cvičí tolik let, je vlastně nefunkční. Ať už se jedná o ochranné vybavení, zbraně FX, RAM, shocknife, atd. Důležité je také využití kamer při výcviku a následný videorozbor. Co se týče ozbrojených složek, tak jen málokdo trénuje ve vybavení, které má pak k dispozici při ostrém nasazení či zásahu. Důležitý je také výcvik v noci, to vše pak výcvik v boji zblízka posouvá na úplně jinou úroveň.

Když jsem připravoval koncepci výcviku boje zblízka pro určitou jednotku, která měla zájem o nový pohled na boj zblízka, tak právě vše výše uvedené bylo v těchto dokumentech obsaženo. Při výcviku jejich instruktorů jsem pak vše aplikoval do jejich přípravy, vše bylo prakticky testováno. Jak v noci, tak přes den. A to vše v plné výstroji a výzbroji. Nyní projevila zájem o výcvik i celkovou koncepci Městská policie.

7) Měla by se schopnost použití zbraně jako "úderového prostředku" cvičit v rámci střelecké přípravy nebo v rámci “jiného zaměstnání”?

Cvičit by se určitě měla. Jestli se ale opravdu cvičí, to si musí každý instruktor výcviku sáhnout do vlastního svědomí. Podle mých informací se to děje spíše ojediněle. Tato problematika se musí cvičit jak při střelecké přípravě, tak při výcviku boje zblízka. Vše se vším souvisí. Boj zblízka se musí cvičit při střelecké a střelecká zase při boji zblízka. Jestli to tak není, příprava příslušníků jakýchkoli složek pak postrádá koncepčnost a komplexnost výcviku.

8) Cvičí se tyto postupy i v AČR?

S vojenským výcvikem se setkávám již od roku 1994, ale nikdy jsem tento výcvik v praxi neviděl, když teda pominu nějaké sestavy s legendární kosou. Ani nemám informace, že by to dnes někdo cvičil. Cvičil jsem to průzkumáky, policisty a speciály. A jednotky co vyjížděli ven. Připravil jsem koncepce boje zblízka pro jednotky speciálních sil, které mají asi největší zájem cvičit a posouvat boj zblízka a veškeré tyto dovednosti na úplně jinou úroveň, než ostatní jednotky.

9) V jakých situacích obecně přichází použití střelné zbraně, jako "úderového prostředku", v úvahu?

Jedná se vždy o kontaktní vzdálenost s útočníkem, teroristou, pachatelem, je jedno jak tuto osobu nazveme. Voják s útočnou puškou, třeba na kontrolním stanovišti, nebo při CQB (CQB resp. Close Quarters Battle je způsob boje používaný armádami a speciálními jednotkami v uzavřených prostorech a na krátkou vzdálenost.) by měl použít zbraň jako "úderového prostředku" v případě jakéhokoliv útoku na velmi krátkou vzdálenost, při závadě na zbrani, kdy je útočník blízko a není čas na odstranění závady, prostě v situaci, kdy se nedá okamžitě střílet. Těch modelových situací je samozřejmě více. Aplikovat se to dá jak s krátkou, tak s dlouhou střelnou zbraní.

1
Foto: Z výcviku CQB | Protect Academy Czech / CC BY-NC-ND

10) Sice půjde zřejmě o podružné kritérium, ale posuzuje se nějak při výběru zbraně pro ozbrojené složky možnost jejího použití jako "úderového prostředku"?

Myslím si, že ne. Protože když se podíváte třeba na svítilnu u pistole, tak ve většině případů tato přesahuje hlaveň zbraně a při úderu takto vybavené pistole tak muže dojít k poškození svítilny a tím i k možnému vyřazení zbraně pro použití ve snížených světelných podmínkách. Některé typy pistolí pak zase mají konstrukci závěru a těla vytvořenou tak, že při úderu do obličeje dochází k vytržení části kůže a masa a vzniká vám tím závada na zbrani, kdy máte nedoražený závěr a tím pádem máte nefunkční zbraň a můžete ohrozit sebe, svého kolegu, nebo lidi co máte zachránit. Při výcviku se toto testuje třeba na prasečí hlavě, nebo jiných částech prasete. Prasečí maso využívám i já na výcviku boje s nožem. Výsledek je okamžitě vidět a máte tak ukázku, jak by to pravděpodobně vypadalo na lidském těle. To prase je samozřejmě mrtvé a pak se po výcviku griluje (smích). To jen, aby si nikdo nemyslel, že používám k výcviku živá zvířata.

11) Nakolik je možnost efektivního použití zbraně jako "úderového prostředku" závislá na jejím ponosu? Jakým způsobem by se zbraň měla ideálně nosit?

Jak nosit zbraň? Většinou se setkávám s dogmatickým výkladem - jednobodový popruh. A všichni to budete mít stejně! Každé použití zbraně má však daleko širší souvislosti s tím, kdy, kde a při čem zbraň používám. Když jdete přesun, tak si dám zbraň tak. Když operuji ve městě nebo v budovách, je to zase trochu něco jiného a když budu někde hlídat stanoviště, zase to bude trochu něco jiného. Když pojedu ve vozidle, tak to je podobné. Takže těch možností a variant nošení je opravdu mnoho v závislosti na dané situaci.

Příslušníci ozbrojených sborů by měli vždy vyhodnotit, co je v daný moment pro ně lepší. Jak se říká "dogma zabíjí". Podle mě osobně je volba dvoubodového popruhu a správné nastavení délky tou nejlepší volbou. Musíte si pak v tom, jak chodíte do akce, vyzkoušet naprosto všechno. Od nepohodlných střeleckých poloh, sprintu a přelézaných překážek, při boji zblízka, poutání lidí, odvrácení útoků s nožem, při přechodu na záložní zbraň s pohybem apod. Existuje mnoho dalších situací, které mohou nastat. Člověk pak sám zjistí, co mu vyhovuje nejlépe a jak si v dané situaci nastavit popruh zbraně.

 Autor: Michal Pivoňka