Rudé moře jako poučení pro Evropu
V souvislosti s akcemi jemenského teroristického hnutí Ansar Alláh byla ke konci roku 2023 vytvořena mezinárodní koalice států v rámci operace Prosperity Guardian, jejímž cílem je odradit hnutí Ansar Alláh od úderů na civilní nákladní lodě plující Adenským zálivem a Rudým mořem. Koalice pro potlačení aktivit hnutí nasazuje velké množství specializovaných prostředků, což může mít v budoucnu dopad na evropskou bezpečnost.
Hnutí Ansar Alláh zahájilo údery na civilní komerční plavidla v souvislosti s útokem teroristického hnutí Hamás na Izrael 7. října minulého roku. Členové hnutí Ansar Alláh od té doby útočí na civilní komerční plavidla, která mají něco společného s Izraelem nebo Spojenými státy, a to v oblasti Adenského zálivu, průlivu Bab Al-Mandab a Rudého moře. Jejich útoky způsobují globální problémy, jelikož doprava zboží z Asie Suezským průplavem vázne a největší přepravní společnosti jsou tak kvůli ochraně nákladu nuceny plout okolo Afriky, což způsobuje delší dodací lhůty a navyšování cen přepravy.
Po několika týdnech útoků se koalice států rozhodla zahájit operaci Prosperity Guardian. Pod vedením Combined Task Force 153 působí Velká Británie, Bahrajn, Kanada, Francie, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Seychelly a Španělsko. V rámci prvních dní operace nasadilo americké námořnictvo 3 torpédoborce, Británie jeden torpédoborec a Francie jednu fregatu. Právě tato plavidla zajišťovala protivzdušnou obranu v regionu, kdy od začátku svého nasazení sestřelily desítky, ne-li stovky protilodních střel a sebevražedných dronů. Do regionu se navíc přesunula ještě letadlová loď Dwight D. Eisenhower a jeden americký torpédoborec.
Na začátku letošního roku poté spustila koalice států vedená Spojenými státy přesné údery vůči pozicím hnutí Ansar Alláh v západní části Jemenu. Na těchto úderech se kromě úkolového uskupení již nasazeného pro ochranu civilních plavidel podílelo více než 15 letounů F/A-18 Super Hornet, blíže nespecifikovaný počet letounů elektronického boje EA-18G Growler s řízenými střelami AGM-88 HARM určenými k ničení radiolokátorů, průzkumné a sledovací letouny RC-135 Rivet Joint, P-8 Poseidon a E2C Hawkeye.
Britské královské letectvo nasadilo čtyři letouny Eurofighter Typhoon a dva tankery Voyager. Koaliční síly zaútočily celkem na 60 cílů a využily při útocích více než 150 kusů přesné munice včetně více než 80 kusů střel s plochou dráhou letu Tomahawk, což ve veřejném prostoru spustilo debatu o tom, zda se proti hnutí, které nedisponuje sofistikovanými systémy PVO, vyplatí používat tyto sofistikované střely.
Na další vlně útoků se znovu podílely letouny F/A-18 Super Hornet z letadlové lodi Dwight D. Eisenhower, 3 hladinová plavidla (křižníky a torpédoborce) a ponorka, pravděpodobně stejná jako při první vlně útoků. Druhé vlny se také účastnily britské letouny, pravděpodobně Eurofighter Typhoon.
Výše zmíněné informace ukazují, že ačkoliv se jedná o teroristické hnutí, které nedisponuje sofistikovanými ozbrojenými silami a je podporováno pouze Íránem prostřednictvím dodávek sebevražedných dronů a balistických střel různé kvality a přesnosti, americké a britské prostředky nasazené k úderům na pozice teroristického hnutí Ansar Alláh byly poměrně významné. Vzhledem k počtu plavidel lze říct, že v oblasti byl nasazen úderný svaz lodí společně se vzdušnými prostředky průzkumu. Několik plavidel, včetně britských a francouzských, poté zajišťuje protivzdušnou obranu komerčních plavidel plujících průlivem Bab al-Mandab.
Pokud by v budoucnu nastala ruské agrese vůči státům NATO, jak naznačuje například Německá rada pro zahraniční vztahy, která tvrdí, že takový vývoj je možný očekávat v následujících šesti letech nebo zpráva estonské zpravodajské služby, která uvádí, že ruské síly mohou být ve směru na Pobaltí obnoveny v následujících čtyřech letech, mohlo by i v kombinaci s útoky hnutí Ansar Alláh a prioritizaci jiných regionů Spojenými státy dojít k tomu, že by pak některé klíčové schopnosti, jako jsou vzdušné tankery nebo průzkumné a sledovací letouny, mohly v Evropě chybět.
Údery proti pozemním cílům v rámci operace Prosperity Guardian také ukazuje, jaké prostředky a v jakém množství musí Spojené státy nasadit tak, aby tyto údery byly úspěšné. Je tedy nasnadě si položit otázku, jak by v budoucnu mohl vypadat přímý ozbrojený konflikt mezi Čínou a Spojenými státy, co se počtu nasazených sil a prostředků týče.
