Zatímco na vojenskou bezpečnost jsou státy ochotny mobilizovat bezprecedentní prostředky, na rozvojovou a humanitární pomoc se stále častěji hledají úspory. Paradoxem je, že tyto škrty představují ve srovnání s růstem vojenských rozpočtů relativně malé částky, jejich následky však mohou být nepoměrně větší. Současný trend proto otevírá nepříjemnou otázku, zda snaha vytvořit bezpečnější státy nakonec nepřispívá k vytváření méně stabilního světa.

Členské a přidružené státy Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC - Development Assistance Committee) při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development) představují nejvýznamnější zdroj humanitární a rozvojové pomoci na světě. Právě v době rekordního počtu ozbrojených konfliktů, vleklých humanitárních krizí a rostoucích ekonomických problémů rozvojových zemí však oficiální rozvojová pomoc (ODA - Official Development Assistance) výrazně klesá. Po rekordních objemech v letech 2022–2023, ovlivněných zejména podporou Ukrajiny a náklady na uprchlíky v dárcovských zemích (IDRC - in-donor refugee costs), následoval prudký pokles.

Současně se zásadně mění globální bezpečnostní prostředí a rychle rostou vojenské výdaje, zejména v souvislosti s přezbrojováním Evropy, ruskou invazí na Ukrajinu a zvýšeným geopolitickým napětím. Zatímco historicky se ODA a vojenské výdaje vyvíjely převážně souběžně, dnes se jejich trajektorie stále výrazněji rozcházejí. V některých zemích je omezování rozvojové pomoci dokonce zdůvodňováno potřebou vyšších výdajů na obranu, což může signalizovat hlubší strukturální změnu v chápání vztahu mezi rozvojem a bezpečností.

V roce 2025 zaznamenala oficiální rozvojová pomoc podle švédského think tanku SIPRI největší meziroční propad v historii. Státy DAC poskytly 174 miliard amerických dolarů, o 23 % méně než v předchozím roce. To odpovídalo pouze 0,26 % jejich společného hrubého národního důchodu oproti dlouhodobému cíli OSN ve výši 0,7 %. Část tohoto propadu však představuje návrat z mimořádně vysokých hodnot let 2022–2023, kdy objem ODA výrazně vzrostl v důsledku pomoci Ukrajině a nákladů na uprchlíky v dárcovských zemích.

Pohled na běžnou ODA nespojenou s náhlými geopolitickými krizemi ukazuje méně dramatický, ale stále znepokojivý trend. Celková i základní pomoc v letech 2024 a 2025 klesala a škrty se již promítají do klíčových oblastí. Pomoc na zdravotnictví a vzdělávání se dostala pod úroveň před pandemií COVID-19, přičemž největší relativní pokles zaznamenala subsaharská Afrika. Podle odhadů zveřejněných think tankem SIPRI by pokračující škrty mohly do roku 2030 přispět k 9,4 až 22,6 milionu dodatečných úmrtí na přenosné nemoci v zemích s nízkými a středními příjmy.

Výhled přitom nenaznačuje rychlý obrat: další pokles pomoci v oblastech zdravotnictví, vzdělávání, potravinové pomoci, míru a bezpečnosti se očekává nejméně do roku 2028. ODA se tak dostává pod tlak právě v okamžiku, kdy globální potřeby rostou a vlády zároveň hledají zdroje pro posilování vojenských kapacit. V tomto rozpočtovém střetu je omezení zahraniční pomoci politicky snazší než škrty v domácích sociálních výdajích, vyšší daně nebo další zadlužování.

Vojenské výdaje mnoha dárcovských zemí se ovšem vyvíjejí opačným směrem. V posledních letech dosáhly historicky nejvyšší zaznamenané úrovně a jejich meziroční nárůst v roce 2025 byl nejvyšší od konce studené války. Z historického pohledu měly vojenské výdaje a výdaje na rozvojovou pomoc v zemích DAC podobnou dlouhodobou trajektorii. Obě oblasti byly ovlivňovány obdobnými makroekonomickými a geopolitickými faktory, přestože ODA vykazovala větší krátkodobou volatilitu. Obě skupiny výdajů rostly v období trvalého hospodářského růstu a zvyšování veřejných výdajů na počátku 21. století. Kolem roku 2010 pak v důsledku globální finanční krize a rozpočtových tlaků spojených s úspornými opatřeními v řadě vyspělých ekonomik stagnovaly nebo klesaly. Od poloviny druhého desetiletí 21. století se ODA začala postupně zotavovat. Přispěl k tomu obnovený hospodářský růst, závazky dárcovských zemí související s cíli udržitelného rozvoje, přijatými v roce 2015, i humanitární krize v Afghánistánu a Sýrii, které vedly ke zvýšení nákladů IDRC.

Od roku 2015 začaly opět růst také vojenské výdaje, zejména u evropských členů DAC po ruské anexi Krymu v roce 2014. V posledních letech se však oba ukazatele začaly výrazně rozcházet. Po rozsáhlé ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 vojenské výdaje prudce vzrostly, což odráží evropské ambice v oblasti přezbrojení a vyšší výdajové závazky členských států NATO.

Jak již bylo uvedeno, ODA rovněž dosáhla v letech 2022–2023 historicky vysokých hodnot. Příčinou však byly především mimořádné výdaje související s Ukrajinou, uprchlíky a pandemií COVID-19. Od roku 2024 začala ODA s odezníváním těchto mimořádných výdajů výrazně klesat. Očekávají se další škrty, protože dárcovské vlády čelí rostoucím fiskálním tlakům a konkurenčním rozpočtovým prioritám. Současný rozchod obou trendů zároveň zapadá do dlouhodobější proměny způsobu, jakým řada dárcovských vlád vnímá vztah mezi rozvojem a bezpečností.

Přestože je rozvoj nejméně od počátku 21. století stále častěji spojován s bezpečnostními cíli, současné geopolitické napětí podle všeho přesouvá důraz od rozvojové spolupráce směrem k vojenským schopnostem a odstrašení. Historicky pozitivní vztah mezi vojenskými výdaji a ODA se tak postupně mění v přímou rozpočtovou volbu mezi navyšováním vojenských rozpočtů a zachováním rozvojové pomoci v prostředí omezených veřejných financí.

Případové studie: Německo, Spojené království, Česká republika

Po téměř celé sledované období patřily Spojené státy, Německo a Spojené království k největším poskytovatelům ODA i k zemím s nejvyššími vojenskými výdaji, a do značné míry tak určovaly celkový vývoj obou ukazatelů. Zatímco prudký pokles ODA v roce 2025 souvisel především s omezením americké rozvojové pomoci, Německo a Spojené království představují výraznější příklady rostoucího napětí mezi financováním rozvoje a obrany.

Česká republika tento obrázek doplňuje perspektivou menší evropské dárcovské země. I zde se v posledních letech trajektorie obou výdajových kategorií výrazně rozešly: po mimořádném nárůstu ODA v roce 2022 následoval její výrazný pokles, zatímco vojenské výdaje vzrostly z přibližně 4,4 miliardy dolarů v roce 2022 na 6,5 miliardy v roce 2025. Český případ tak ukazuje, že posun směrem k vyšším obranným výdajům při současném ústupu rozvojové pomoci není omezen pouze na největší státy DAC, ale je patrný také ve střední Evropě.

Německo

Německo názorně ukazuje, jak rychle se mění evropské rozpočtové priority. Zatímco ODA má mezi lety 2025 a 2029 klesnout z 0,56 % na 0,43 % hrubého národního důchodu, vojenské výdaje mají vzrůst z 2,3 % na 3,5 % HDP a do roku 2030 se oproti stavu z 2025 přibližně zdvojnásobit. Jak uvádí SIPRI, Berlín přitom omezení rozvojové pomoci otevřeně spojuje se změněným bezpečnostním prostředím a potřebou posílit vojenské schopnosti.

Čísla však ukazují výrazný nepoměr: plánovaný růst vojenských výdajů je více než desetkrát větší než úspory dosažené snížením ODA. Samotné vojenské akvizice dosáhly v roce 2025 zhruba 96 miliard dolarů, více než trojnásobku celkové německé rozvojové pomoci. Škrty v ODA tak představují jen malý příspěvek k financování přezbrojení, ale jejich důsledky pro rozvojovou a humanitární pomoc mohou být nepoměrně větší.

Spojené království

Britská rozvojová pomoc se po dlouhém období růstu začala výrazně snižovat již v roce 2021, kdy vláda původně „dočasně“ snížila cílovou úroveň z 0,7 % na 0,5 % hrubého národního důchodu. V roce 2025 pak tento trend výslovně propojila s financováním obrany: oznámila další snížení ODA na 0,3 % do roku 2027, které mělo uvolnit přibližně 7,5 miliardy dolarů pro vojenské účely. Spojené království se tak stalo jedním z nejzřetelnějších příkladů, kdy je omezení rozvojové pomoci otevřeně prezentováno jako nástroj pro posílení vojenských výdajů.

Také zde jsou však úspory z ODA ve srovnání s růstem obranného rozpočtu relativně malé. Mezi roky 2025 a 2026 má rozvojová pomoc klesnout přibližně o 0,6 miliardy dolarů, zatímco vojenské výdaje mají jen v roce 2026 vzrůst o 5,6 miliardy. Britský případ tak vystihuje širší posun v prioritách dárcovských zemí: rozvoj a vojenská bezpečnost jsou stále častěji stavěny proti sobě jako konkurenční rozpočtové priority, přestože škrty v rozvojové pomoci pokrývají pouze malou část nákladů rostoucích vojenských ambicí.

Česká republika

Také Česká republika vykazuje v posledních letech výrazný rozchod mezi vývojem vojenských výdajů a oficiální rozvojové pomoci. Po rozsáhlé ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 došlo nejprve k prudkému nárůstu ODA, která podle údajů OECD přesáhla v roce 2022 1,1 miliardy dolarů v cenách roku 2024. Tento nárůst však nebyl trvalý: v roce 2023 ODA klesla přibližně na 750 milionů, v roce 2024 na 500 milionů a v předběžných údajích za rok 2025 na zhruba 350 milionů dolarů. Vojenské výdaje se naproti tomu vyvíjely opačným směrem. Podle údajů SIPRI vzrostly v konstantních cenách roku 2024 z přibližně 4,44 miliardy v roce 2022 na 6,49 miliardy dolarů v roce 2025. Ve srovnání s rokem 2022 tak byly vojenské výdaje v roce 2025 přibližně o 46 % vyšší, zatímco ODA po mimořádném vrcholu roku 2022 výrazně poklesla. Český vývoj proto zapadá do širšího trendu popsaného ve studii: v prostředí zhoršené bezpečnostní situace rostou zdroje směřující na obranu, zatímco objem rozvojové pomoci po mimořádném nárůstu z let bezprostředně následujících po ruské invazi klesá.

Současný vývoj tak odhaluje nepříjemný rozpor v rozpočtových prioritách dárcovských zemí. Rozvojová pomoc je omezována v době rostoucích humanitárních a rozvojových potřeb, zatímco vojenské rozpočty rostou v nesrovnatelně větším měřítku. Argument, že škrty v ODA jsou nutnou součástí vyšších výdajů na bezpečnost, je proto přinejmenším diskutabilní. Úspory dosažené omezením rozvojové pomoci jsou ve srovnání s dodatečnými vojenskými výdaji relativně malé, přesto mohou mít bezprostřední a závažné důsledky v zemích závislých na zahraniční pomoci. V tomto smyslu jde méně o ekonomickou nutnost a více o politickou volbu toho, které formě bezpečnosti jsou veřejné prostředky ochotny dát přednost.

Ještě zásadnější je otázka, zda stále užší ztotožňování bezpečnosti s vojenskými schopnostmi nepodkopává její dlouhodobější základy. Pokud vyšší výdaje na obranu doprovází oslabování investic do snižování chudoby, zdravotnictví, vzdělávání, prevence konfliktů a institucionální stability, může být výsledkem paradoxně bezpečnější stát v méně stabilním světě. Skutečným rizikem proto nemusí být samotný růst vojenských výdajů, ale postupná změna paradigmatu, v němž jsou vojenská bezpečnost a dlouhodobý rozvoj chápány jako konkurenti o stejné zdroje namísto dvou vzájemně se doplňujících součástí bezpečnostní politiky.

Zdroj: SIPRI, Česká rozvojová agentura, OECD