Na včerejším 7. zasedání Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se poslanci zabývali širokým spektrem témat od evropského akčního plánu pro dronovou a protidronovou bezpečnost přes přepravy spojeneckých vojsk, prezentaci Armády České republiky na sociálních sítích a péči o válečné veterány až po činnost Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR. Jednání se zúčastnili ministr obrany Jaromír Zůna, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka a další přizvaní hosté. Závěr programu byl vyhrazen uzavřenému jednání k aktuální situaci na Ukrajině a Blízkém východě.

Již v úvodu se ukázalo, že zasedání nebude jen rutinním projednáváním předem zaslaného programu. Poslanci otevřeli několik dalších témat, která by se měla objevit na příštím jednání výboru. Šlo zejména o financování obrany, uznatelnost výdajů podle metodiky NATO, koncepci protivzdušné obrany, vojenské doporučení k dronům a také o záměr výstavby vojenského nemocničního a strategického komplexu v pražských Letňanech. Nejvíce pozornosti vzbudil právě návrh na zařazení bodu týkajícího se možné výstavby vojenské nemocnice v Letňanech. Poslanec Ivan Bartoš upozornil, že investice v řádu desítek miliard korun by měla vycházet z jasně definované operační potřeby Armády České republiky. „Nic takového jsme nenašli,“ uvedl Bartoš. Podle něj nebylo zřejmé, že by generální štáb identifikoval potřebu druhého vojenského nemocničního centra v Praze. Zároveň zpochybnil představu, že by podobný projekt mohl sloužit jako nástroj k naplnění aliančních výdajů na obranu. „Ta idea, že by to měl být jakýsi polštář na zalepení nedostatečných výdajů, podle mě není platná. Neprošlo by to metodikou aliance,“ dodal poslanec. Kriticky se vyjádřila také bývalá ministryně obrany Jana Černochová. „Za čtyři roky, kdy jsem byla ministryní obrany, jsem nezaznamenala jeden jediný požadavek, že má v Praze nebo v České republice vzniknout další vojenská nemocnice,“ řekla. Připomněla, že Česká republika již disponuje vojenskými nemocnicemi v Praze, Brně a Olomouci. Pokud by se podle ní mělo uvažovat o změně systému, dávalo by smysl spíše posílit kapacity jedné ze stávajících nemocnic a zlepšit dostupnost péče pro vojáky. Návrh na zařazení bodu však nakonec neprošel. Pro hlasovalo pět poslanců, proti bylo osm a jeden se zdržel. Téma se má vrátit na program příštího jednání, kde by se mělo řešit společně s financováním obrany, uznatelností výdajů a koncepcí protivzdušné obrany.

Po schválení programu se výbor zabýval sdělením Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Akční plán pro dronovou a protidronovou bezpečnost“. Materiál byl výboru postoupen Výborem pro evropské záležitosti a uvedl jej ministr obrany Jaromír Zůna. „Dokument zapadá do celkového schématu aktivit, které se v této oblasti rozvíjejí v rámci Evropské unie i Aliance,“ uvedl ministr. Současně připomněl, že pro Českou republiku nejde o zcela nové téma. „Perspektivu autonomních systémů a jejich význam na budoucím bojišti řešíme od roku 2022,“ řekl ministr. Zůna však upozornil, že evropský dokument je třeba chápat v širším kontextu. Nejde podle něj jen o drony v užším slova smyslu, ale o celý komplex autonomních systémů – vzdušných, pozemních, námořních i podvodních. „To schéma je mnohem širší,“ zdůraznil s tím, že velké armády, zejména Spojené státy či Čína, již uvažují v kategoriích systémového konfliktu a pokročilého využití autonomních technologií. Ministr také informoval, že Česká republika již některé kroky podniká. „V současné době běží pět zakázek na pořízení dronů pro taktický stupeň. V první fázi jde až o tři tisíce dronů,“ uvedl ministr. Připomněl rovněž projekt Anti-drone, realizovaný ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, který se zaměřuje na detekci dronů a ochranu kritické infrastruktury. Podle Zůny se současně buduje jednotná informační platforma pro krizové řízení státu a civilně-vojenskou spolupráci. Do debaty vstoupil také zástupce Ministerstva dopravy Zdeněk Jelínek. Zdůraznil, že dokument Evropské komise klade důraz na civilně-vojenskou spolupráci. „Výzvou je, aby pozitivní vývoj v oblasti civilního využití dronů nebyl potlačen bezpečnostními požadavky, ale zároveň aby armády mohly nadále využívat jejich potenciál,“ uvedl. Ministr Zůna následně doplnil, že svět se už posouvá k takzvané ekonomice nízké letové hladiny, která bude podle něj jedním z dynamických segmentů budoucí ekonomiky. Zpravodaj tohoto bodu jednání, Lubomír Wenzl, představil čtyři pilíře akčního plánu: připravenost, detekci, reakci a obrannou připravenost. Upozornil, že Evropská komise reaguje na rostoucí počet incidentů spojených s drony, včetně narušování vzdušného prostoru členských států, průzkumu kritické infrastruktury či hybridních operací. „Drony se staly nedílnou součástí moderních ekonomik a společností. Zároveň ale nedávné incidenty odhalily závažná bezpečnostní rizika,“ shrnul Wenzl. V rozpravě vystoupil místopředseda výboru Jindřich Rajchl, který označil drony za jedno z nejzásadnějších témat současné obrany. „Kdo sleduje situaci na Ukrajině i na Blízkém východě, vidí, že moderní způsob vedení boje je založen fakticky na dronové válce,“ uvedl. Podle něj je klíčová zejména ekonomická udržitelnost konfliktu, kdy levné drony mohou protivníka nutit k použití neúměrně drahých prostředků protivzdušné obrany. „Není dlouhodobě udržitelné sestřelovat levné drony prostředky za miliony dolarů,“ dodal místopředseda výboru, který apeloval na zapojení českého obranného průmyslu: „Máme tady velmi kvalitní výrobce, kteří jsou schopni dodat špičkovou techniku. Neměli bychom tyto věci kupovat jinde, pokud je umíme vyrábět doma.“

Debata se v této souvislosti krátce stočila i k organizačním změnám na Ministerstvu obrany, konkrétně ke zrušení či přesunu části agendy sekce průmyslové spolupráce. Ministr Zůna vysvětloval, že cílem reorganizace bylo zefektivnění struktury resortu. „Nešlo o to, že by armáda o něco přicházela. Klíčové působnosti, které nelze oddělit od činnosti Ministerstva obrany, zůstávají u nás,“ uvedl.

K tématu dronů se vrátil náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Karel Řehka, který připomněl, že akční plán sice nestanovuje konkrétní počty systémů, ale správně pojmenovává šíři problému. „Týká se to průmyslových kapacit, bezpečnosti dodavatelských řetězců, legislativy, povinné registrace a dalších věcí,“ řekl. Zároveň upozornil, že obdobný přístup už Česká republika rozvíjí na národní úrovni. Při Bezpečnostní radě státu byl zřízen samostatný výbor, kde ministerstvo dopravy spolu s ministerstvem obrany pracují na komplexním řešení dronové problematiky. Poslanci se zajímali také o finanční krytí těchto plánů. Zazněl dotaz, zda pořízení dronů půjde na úkor jiných akvizičních projektů, nebo nad rámec současného rozpočtového výhledu. Ministr konkrétní čísla neuvedl, ale potvrdil, že autonomní systémy patří mezi priority resortu. „V první fázi běží pět projektů za zhruba 1,7 miliardy korun,“ uvedl. Dlouhodobě však podle něj půjde o mnohem vyšší částky. „Bavíme se o miliardových objemech až do roku 2040,“ doplnil Řehka.

Dalším bodem programu byla informace o přeletech a průjezdech ozbrojených sil jiných států uskutečněných přes území České republiky ve druhém pololetí roku 2025. Materiál uvedl ministr obrany Zůna jako pravidelnou informaci, která poskytuje přehled o přistáních, přeletech a průjezdech spojeneckých sil. Přepravy souvisely zejména s aliančními aktivitami, zahraničními operacemi a vojenskými cvičeními. Podle předložených údajů bylo uskutečněno celkem 2 706 leteckých přeprav, z toho 467 charterových letů a 193 přistání ozbrojených sil jiných států. V pozemní oblasti šlo o 899 samostatných přesunů, 81 silničních proudů a 15 železničních přeprav. Poslanci tuto informaci vzali na vědomí.

Následoval bod věnovaný prezentaci Armády České republiky na sociálních sítích. Ten byl zařazen v návaznosti na mediální kauzu kolem záměru vytvoření samostatného armádního kanálu na platformě YouTube a diskutovaného dílu podcastu Kamufláž s prezidentem Petrem Pavlem. Ministr obrany uvedl, že se nechce vracet ke všem detailům, které již vysvětloval na plénu Poslanecké sněmovny i v médiích, ale považuje za nutné popsat, jak komunikace v resortu funguje. „Oddělené profily dávají smysl pro odlišení politicko-strategické a odborně vojenské roviny. Klíčové je však důsledné sdílení obsahu a synergie, nikoliv vytváření konkurenčních či konfliktních narativů,“ řekl Zůna. Náčelník generálního štábu následně zdůraznil, že sociální sítě jsou pro armádu nezbytným komunikačním nástrojem. Cílem je podle něj informovat veřejnost o aktivitách armády, posilovat její důvěryhodnost a podporovat nábor. „Snažíme se být méně formální, zaměřit se na výcvik, nasazení, techniku, informovat, inspirovat a rekrutovat,“ uvedl Řehka. Armáda podle něj na sociálních sítích dlouhodobě roste a pozitivní trend se promítá i do její reputace. Zpravodaj bodu Jindřich Rajchl však označil koordinaci komunikace mezi civilním a vojenským vedením za problémovou. „Ten způsob komunikace, zejména koordinace mezi civilním a vojenským velením, považuji za tristní,“ uvedl náčelník generálního štábu s tím, že kauza kolem podcastu Kamufláž ukázala, že veřejnosti zůstala především pachuť z toho, že „pravá ruka neví, co dělá levá“. Řehka zároveň upozornil na individuální komunikaci některých vrcholných představitelů armády či ministerstva na sociálních sítích. „Není dobře, aby si každý na sociálních sítích říkal, co se mu zrovna zlíbí,“ uvedl. Ministr Zůna informoval, že k celé věci zadal šetření. „Smyslem šetření je zjistit, zda je něco chybně procesně nastaveno, nebo zda někdo procesní postupy porušil,“ uvedl. Řehka popsal situaci ze svého pohledu a připustil, že mohlo dojít k procesním nejasnostem. Zdůraznil však, že rozhovor s prezidentem nebyl politický a že armáda chtěla podcast vydat v rámci své standardní komunikace. Jana Černochová v debatě připomněla, že obdobné otázky koordinace komunikace řešila už během svého působení v čele resortu. „Kamufláž je skvělý projekt. Nechte jej armádu dělat dál,“ uvedla, zároveň ale upozornila, že ministr obrany by neměl být o zásadních výstupech armády informován až z médií. V závěru rozpravy zazněla shoda, že pravidla komunikace resortu obrany na sociálních sítích bude nutné zpřesnit a aktualizovat. Poslanec Rajchl navrhl bod přerušit do příštího zasedání, kdy by již měla být k dispozici závěrečná zpráva ze šetření.

Zejména pro nové členy výboru byl podle předsedy výboru Josefa Fleka zařazen bod věnovaný činnosti odboru pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany. „Zařadil jsem jej právě proto, aby byli noví poslanci seznámeni s důležitostí toho, co tento odbor dělá,“ uvedl Flek. Tuto činnost představil ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO plukovník Robert Speychal, který poslance provedl prezentací zaměřenou na systém péče o veterány. Speychal připomněl, že odbor je gestorem několika zásadních zákonů, včetně legislativy k válečným veteránům, válečným hrobům a pietním místům či třetímu odboji.

Významnou roli podle něj hraje Agentura pro podporu válečných veteránů, komunitní centra a kontaktní místa v regionech. „Kontaktní pracovníci jsou naše prodloužené ruce v terénu,“ uvedl s tím, že jde často o zkušené vojáky z misí, kteří pomáhají nejen s administrativou, ale také se sociální a komunitní péčí. Velkou část prezentace věnoval plukovník Speychal psychosociální péči. Upozornil na případy posttraumatické stresové poruchy i na tzv. blast syndrom, tedy následky opakovaných výbuchů, které se mohou projevit až po mnoha letech. „Potřebujeme posílit expertní síť psychosociální péče, a to jak uvnitř armády, tak mimo ni,“ uvedl. Vedle zdravotních aspektů upozornil také na rostoucí potřebu lůžkové péče pro stárnoucí novodobé veterány a na nedostatek kapacit. Zpravodaj bodu poslanec Lubomír Wenzl označil rok 2025 za milník v péči o válečné veterány, mimo jiné díky přijetí novely zákona, která umožnila rozšířit podporu, dotační programy i terénní práci.

Jana Černochová ocenila spolupráci napříč politickým spektrem při přípravě legislativy. „Tohle je ukázka toho, že když se chce, dokáže se domluvit koalice i opozice na pozitivních věcech,“ řekla. Současně vyzvala k většímu důrazu na diagnostiku PTSD a psychologickou péči o vojáky. Ministr Zůna potvrdil, že odbor bude nově začleněn do připravované legislativní a právní sekce, přičemž jeho vazba na vedení ministerstva má zůstat zachována.

V závěru otevřené části jednání výboru následoval bod věnovaný činnosti Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR. Předsedající přivítal předsedu sekce Lubomíra Kovaříka, tajemníka Milana Kašíka a poradkyni sekce Janu Marko. Zástupci sekce zdůraznili, že český obranný průmysl představuje významnou součást národního hospodářství s vysokou přidanou hodnotou, přibližně 25 tisíci zaměstnanci a výraznou exportní orientací. Tržby sektoru se podle jejich odhadu pohybují ve stovkách miliard korun ročně a významný je také jeho fiskální přínos pro stát. Kovařík uvedl, že sekce sdružuje zhruba patnáct největších podniků působících na území České republiky, které investují do výzkumu, vývoje a inovací.

Mezi hlavní cíle sekce zařadil systematickou komunikaci mezi státem a obranným průmyslem, vytvoření stabilního legislativního prostředí a začlenění obranného průmyslu jako plnohodnotné součásti obranného systému státu. „Chceme, aby se obranný průmysl stal plnohodnotným pilířem obrany České republiky,“ řekl předseda sekce Kovařík. Důležitým tématem bylo zapojení domácího průmyslu do akvizičních projektů ozbrojených sil, včetně transferu technologií, licenční výroby a zajištění životního cyklu techniky. Zástupci sekce upozornili také na potřebu reformy akvizičních procesů, které by měly být rychlejší a pružnější. V legislativní části prezentace zazněla potřeba revize krizové legislativy, posílení nástrojů podpory exportu v režimu „vláda–vláda“ a vytvoření národního implementačního aktéra pro mezinárodní obranné projekty. Sekce zároveň vyjádřila zájem o užší spolupráci s výborem pro obranu, včetně možnosti formalizace formou memoranda. V rozpravě zazněla otázka, zda by podobná spolupráce byla v souladu se zákonem o lobbingu. Zástupci sekce ujistili poslance, že veškeré aktivity probíhají transparentně v rámci Hospodářské komory a příslušných registrů. 

V rámci zasedání výboru jsme položili poslancům následující anketní otázku: Jaké konkrétní kroky by měla Česká republika v nejbližších 12 měsících učinit, aby posílila reálnou obranyschopnost – nad rámec samotného navyšování rozpočtu na obranu?

Jiří Horák (KDU-ČSL), místopředseda výboru

Posilování obranyschopnosti je běh na dlouhou trať. Není to oblast, kterou lze změnit lusknutím prstu ze dne na den nebo jedním rozpočtovým rozhodnutím. Budování moderní armády vyžaduje roky plánování, stabilní financování, personální přípravu i promyšlené investice. Právě proto považuji za nejdůležitější úkol vlády v příštích 12 měsících jasné a důvěryhodné nastavení víceletého financování Armády ČR alespoň na dalších pět až deset let. Nejhorší, co může armádu potkat, je nepředvídatelnost a rozpočtové výkyvy, které brzdí akvizice nebo nábor nových vojáků. Pokud bude armáda vědět, s jakými prostředky může ve střednědobém a dlouhodobém horizontu počítat, může systematicky modernizovat výzbroj, uzavírat výhodnější kontrakty a budovat schopnosti, které Česká republika skutečně potřebuje. To je základ reálné obranyschopnosti, nikoliv improvizace ze dne na den. Zároveň očekávám, že se vláda jednoznačně přihlásí k plnění našich aliančních závazků v rámci NATO. To znamená zejména pokračovat ve výstavbě těžké brigády jako klíčového příspěvku České republiky ke kolektivní obraně, posilovat protivzdušnou obranu, logistické a podpůrné kapacity, mobilitu vojsk a schopnost rychle přijímat a podporovat spojenecké síly na našem území. Česká republika musí být spolehlivým spojencem, který své závazky nejen deklaruje, ale také plní.

Jindřich Rajchl (SPD), místopředseda výboru

Kompletně přehodnotit koncepci výzbroje naší armády tak, aby tato odpovídala aktuálním a budoucím trendům vedení vojenských konfliktů (kupovat v tuto chvíli Leopardy, Supacaty a další výzbroj, jež mají v době "dronových válek" životnost na bojišti v řádu minut, je nepokryté vyhazování peněz. Dále přeorientovat se na české zbrojařské společnosti (dronové sítě atd.) a připravit ucelenou koncepci náborové politiky.

Ivan Bartoš (Piráti), člen výboru

Vláda by měla neprodleně veřejně potvrdit, že splní letos cíl minima 2% HDP na obranu a že jej překoná tak, aby bylo reálné dosáhnout cíle 3,5%+1,5% na související investice do roku 2035 - a samozřejmě provést úpravu rozpočtu v tomto duchu. Investice pak nesmí být postavené na náhodném výkřiku předsedy vlády, nemůžou to být jakési Potěmkinovy nemocnice. Navýšení musí být zaměřeno na NATO Capability Targets 2025 a prioritou musí být rozjetí projektů k navýšení schopností v oblasti protivzdušné obrany, zejména proti masovému použití levných bezpilotních prostředků (dronů). V následujících 12 měsícících je rozjetí takových projektů zcela reálné, pokud na ně budou alokovány peníze. Dále by mělo dojít k navýšení atraktivity Aktivních záloh - úprava odměňování zejména v době výcviku, jakož i další kroky - i to lze do roka stihnout. Samořejmě nesmíme zapomínat na dobudování těžké brigády a další cíle, které budou vyžadovat financování - například ženijní prapor. Ale za rok nejde stihnout všechno, zanedbávání armády trvalo 20 let. Toto jsou priority které bychom měli stanovit na následující rok. Resp. toto se mělo dít už od října, promeškali jsme půl roku.

Jana Černochová (ODS), členka výboru

V příštích dvanácti měsících by Česká republika měla udělat především pět konkrétních věcí.
Za prvé urychlit projekty, které už běží a mají přímý dopad na bojeschopnost armády – zejména v oblasti pozemních sil, protivzdušné obrany, bezpilotních prostředků, munice, logistického zabezpečení a velení a řízení. Potřebujeme méně prezentací a více reálně dodané techniky, munice, náhradních dílů a vycvičených lidí. Za druhé zásadně posílit zásoby munice a materiálu. Válka na Ukrajině jasně ukázala, že moderní konflikt není otázkou několika dnů, ale schopnosti vydržet. Bez dostatečných zásob munice, paliva, zdravotnického materiálu, náhradních dílů a opravárenských kapacit se obranyschopnost rychle vyčerpá. Za třetí je nutné pokračovat v náboru a udržení vojáků. Armáda potřebuje nejen novou techniku, ale také lidi, kteří s ní umějí pracovat. To znamená držet konkurenceschopné podmínky služby, zrychlovat přijímací procesy, odstraňovat zbytečnou administrativu a dál pracovat s aktivní zálohou. Za čtvrté musíme daleko vážněji zapojit český obranný průmysl. Ne formálně, ale prakticky: výroba, servis, opravy, vývoj, zásoby a schopnost rychle navyšovat produkci v krizi. Bez domácí průmyslové základny budeme v rozhodujícím okamžiku závislí na tom, co nám kdo dodá – a zda vůbec. A za páté je potřeba posílit odolnost státu jako celku. Obranyschopnost není jen věcí armády. Patří sem kybernetická bezpečnost, ochrana kritické infrastruktury, schopnost státu komunikovat s občany v krizi, civilní ochrana, strategické zásoby i připravenost samospráv. Stručně řečeno: rozpočet je je základ a skutečným výsledkem musí být armáda, která má lidi, techniku, munici, zásoby, průmyslové zázemí a jasné velení. V příštím roce bychom měli více tlačit na konkrétní schopnosti, které budou v případě krize opravdu rozhodovat.

Matěj Hlavatý (STAN), člen výboru

Navyšování rozpočtu je samozřejmě nutná, ale ne dostatečná podmínka. Proto mám za to, že v následujících 12 měsících bychom měli provést alespoň tyto body: Zaprvé, reforma akvizičního cyklu pro malé a střední série. Zkušenosti z Ukrajiny ukazují, že vítězí ten, kdo umí v týdnech, ne v letech. Potřebujeme legislativní rámec pro rychlé nákupy do určitého objemu, který umožní armádě a českým výrobcům (od větších až po start-upy) uzavírat krátké kontrakty s rychlou iterací produktu. Zadruhé, pokračování české muniční iniciativy. V zahraničí je to stále naše vlajková loď a generální tajemník NATO ji veřejně oceňuje. Snižovat její význam by znamenalo ztrátu pozice, kterou už zpět nedostaneme, a Ukrajina by chvíli, než se najde nový koordinátor, čelila výpadku. Zatřetí, dronové schopnosti a cenově symetrická obrana proti dronům. Událost z Polska, kdy alianční PVO sestřelovalo Gerbery raketami v hodnotě milionů, ukazuje neudržitelnost nákladového poměru. Stát musí poskytnout stabilní domácí poptávku, ochranu výrobních kapacit a zapojení do projektů, které budou snižovat náklady na likvidaci levných dronů dlouhého dosahu. Jinak nás ostatní obejdou a budeme jen kupovat hotová řešení v zahraničí. Začtvrté, odolnost dodavatelských řetězců. Žádné dronové ani muniční schopnosti dlouhodobě neudržíme bez přístupu ke kritickým vstupům, optická vlákna pro optovláknové drony, uhlíková vlákna, bezkomutátorové motory, bateriové články, čipy, ale i filament pro 3D tisk součástek. Měli bychom zpracovat kvantifikovanou inventuru těchto materiálů a tam, kde dnes závisíme na asijských dodavatelích, podpořit domácí nebo evropskou výrobu, případně dual-use výzkum na VŠ a startupech.

Lubomír Wenzl (ANO), člen výboru

Česká republika musí během následujících 12 měsíců přejít od formálních plánů k reálně funkční obranyschopnosti. Nestačí jen navyšovat rozpočet, klíčové je jeho rychlé a efektivní využití. Prioritou je okamžité doplnění zásob munice, posílení protivzdušné obrany krátkého dosahu a masivní rozvoj dronových i elektronických schopností. Zároveň je nutné výrazně rozšířit aktivní zálohy, zjednodušit jejich nábor a zajistit pravidelný výcvik. Stejně důležité je zprovoznit skutečně funkční mobilizační systém, který obstojí i v praxi, nikoliv jen na papíře. Zásadní roli musí sehrát domácí obranný průmysl, včetně firem jako Czechoslovak Group, který dokáže zajistit výrobu i servis v krizových situacích. Paralelně je nutné posílit ochranu kritické infrastruktury a kybernetickou bezpečnost ve spolupráci s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost. Nezbytné je také rozšířit realistický výcvik armády i civilních složek a systematicky připravovat veřejnost na krizové situace. Jen tak bude stát schopen reagovat rychle, koordinovaně a efektivně hned od prvních dnů případné krize.