Polsko chce využít proměny bezpečnostní situace v Evropě k posílení americké vojenské přítomnosti na svém území. Varšava proto znovu usiluje o vznik stálé americké základny známé jako „Fort Trump“. Zatímco Washington plánuje celkovou revizi a možnou redukci svých sil v Evropě, Polsko argumentuje posunem těžiště NATO na východ a potřebou silnějšího odstrašení Ruska. 

V polovině června vyhlásil americký ministr války Petr Hegseth rozsáhlou revizi amerických sil v Evropě. Navazuje na Trumpovou administrativou dlouhodobě deklarované snižování vojenské přítomnosti na kontinentu. „NATO má být v Evropě stejně silné jako dosud, ale více evropské,“ řekl během nedávné besedy na CEVRO Univerzitě v Praze SACEUR, generál Alexus Grynkevich.

Tyto plány vzbudily neklid především v Polsku. Polská bezpečnostní doktrína má již skoro tři dekády hlavní nevyřčený cíl, kterým je získat stálou přítomnost amerických jednotek na svém území. Varšava byla pro posílení bilaterálních vztahů s Washingtonem ochotná se pouštět i do exotických dobrodružství jako přímé účasti na invazi do Iráku v roce 2003. Poháněla ji historická zkušenost, že mír ve středovýchodní Evropě je spíše výjimkou než pravidlem a současné „okno příležitosti“ je nutné využít na maximum. A také vědomí, že rozšíření NATO v roce 1999 se mohlo uskutečnit jen díky slibu učiněnému Rusku, že nebude spojeno s rozšiřováním vojenské infrastruktury Aliance směrem do nových členských států, tedy svého druhu „členstvím druhé kategorie“.

Pro tento postoj platila v Polsku široká politická a společenská shoda. Zatímco v Česku vyvolal v roce 2006 plán na „radar v Brdech“ rozsáhlý spor, v Polsku byly plány tehdejší Bushovy administrativy na umístění v zemi části protiraketového štítu přijaty s nadšením. Nicméně na reálnou změnu si museli počkat až do okamžiku, kdy NATO definitivně změnilo svoji strategii vůči Rusku po anexi Krymu a první válce v Donbase.

I tehdy polská strana kladla důraz nejen na vznik mnohonárodnostní bojové skupiny v rámci NATO, ale i na bilaterální dohody s USA. „Projekt radar“ se vrátil v podobě finalizace základny protibalistické obrany Aegis Ashore v Rzedzikowu, která byla finálně otevřena v roce 2024. Tehdy už fungovala základna amerického letectva v Powidzu a také předsunuté velitelství 5. armádního sboru v Poznani (Camp Kościuszko). Nejpočetnější pak byli vojáci obrněné brigády, jejíž část byla rozmístěná v jihozápadním Polsku. Celkem šlo o 8,5 až 10 tisíc amerických vojáků. 

Více Američanů, více bezpečí

Nicméně ani to apetit Varšavy neuspokojilo. Sice se v zemi natrvalo objevily elementy americké vojenské infrastruktury, ale přítomnost vojáků je pouze rotační, přijíždějí do Polska na několikaměsíční směny, na rozdíl od velkých základen v Německu či Itálii, které jsou uzpůsobené trvalému, několikaletému pobytu.

Polská tvrdohlavost má několik důvodů. Země má v rámci vojenské strategie NATO klíčové úkoly například v případě útoku na Pobaltí. Právě Polsko by se v tom okamžiku stávalo hlavním zázemím pro reakci Aliance. V tomto ohledu roste také význam tzv. suwalského průsmyku, který spojuje Polsko a Pobaltí a zároveň odděluje ruskou exklávu v Kaliningradu a ruského vazala Bělorusko. Americká přítomnost je vnímána jako jednoznačný odstrašující signál směrem k Rusku. Svoji roli hraje i hluboce zakořeněná nedůvěra k ochotě evropských spojenců se angažovat v případném konfliktu s Ruskem a také přesvědčení, že některé vojenské schopnosti garantované Američany nebude Evropa ještě dlouho schopná nahradit.

Plány Trumpovy administrativy na redukci vojenské přítomnosti v Evropě nebyly dosud specifikovány. Varšavu zneklidnilo loňské stažení amerických baterií Patriotů chránících letiště v Řešově, které slouží jako logistický hub pro pomoc Ukrajině (byly nahrazeny Patrioty jiných spojeneckých zemí). Už letos pak bylo v médiích široce diskutované rozhodnutí o zastavení rotace zmíněné obrněné brigády, což donutilo prezidenta Karola Nawrockého a polské ministerstvo obrany k razantnějšímu tlaku na Američany. Ten vyústil v ujištění, které publikoval osobně Donald Trump a které obsahovalo příslib navýšení počtu amerických vojáků v zemi. 

Bude v Polsku Fort Trump?

„Polsko je modelový spojenec,“ rádi opakují američtí představitelé v narážce na schopnost Varšavy plnit už nyní alianční závazky na navýšení prostředků na obranu. Nyní chce Polsko tuto „rétorickou“ podporu proměnit i na reálný posun v americké přítomnosti v regionu. Prostředkem k tomu má být „Fort Trump“ – stálá základna, jejíž název vymyslel ještě předchozí prezident Andrzej Duda v roce 2018, aby uspokojil sebelásku svého amerického protějšku.

Tehdy Trumpova administrativa projekt nedotáhla, nyní Varšava doufá, že je opět ve hře. Takovou žádost, včetně závazku na uhrazení nákladů spojených s projektem, poslalo do Washingtonu polské ministerstvo obrany začátkem léta. 

Proč by měly USA, když tlačí na omezování svých jednotek v Evropě, naopak kývnout na jejich posílení v Polsku? Americký analytik Andrew Michta upozorňuje, že ohlášená „revize“ americké přítomnosti by měla vzít v potaz i změny, kterými prochází evropská bezpečnostní situace. A to znamená uznat, že „těžiště NATO se posunulo směrem na východ a na sever a přizpůsobit se tomu.“ Podle Michty by se právě „Polsko mělo stát tím, čím v době studené války bylo pro americkou armádu Západní Německo“. 

„Americké plány mají dva rozměry,“ dodává polský bezpečnostní expert Michał Świerczyński. „Na jedné straně je obecný záměr redukce sil v Evropě, na druhé je posilování obranných a odstrašovacích kapacit NATO. Což může znamenat i to, že budou základny přemisťovány tam, kde jsou více potřeba.“

Zároveň Andrew Michta upozorňuje, že tuto změnu může být obtížné prosadit v rámci byrokratické mašinérie Pentagonu a také kvůli tlaku na omezování nákladů na obranu Evropy. Jednoznačná odpověď na polskou žádost, navzdory Trumpovým slibům, zatím nedorazila. Vzhledem k nejistotě ohledně amerických plánů sílí také v Polsku diskuse o tom, že primární musí být posilování vlastních obranných kapacit. „Spojenci pomohou jen tomu, kdo si dokáže pomoct sám,“ vysvětluje bývalý náměstek ministra obrany Tomasz Szatkowski. 

Dogma americké vojenské přítomnosti zůstává klíčovým elementem polské doktríny. Nicméně je doplňováno stále větším důrazem na co nejrychlejší dosažení maximální možné soběstačnosti polské armády. Jak před polskou diplomacií v jednáních s Američany, tak před polskou armádou je však ještě hodně práce.

Maciej Ruczaj

Autor článku je politolog, publicista a diplomat. V letech 2016–2023 byl ředitelem Polského institutu v Praze, radou velvyslanectví Polské republiky v ČR a členem programové rady Česko-polského fóra. V roce 2023 byl jmenovaný velvyslancem Polské republiky na Slovensku, kde působil do léta následujícího roku. Aktuálně působí jako senior fellow Centra transatlantických vztahů (PCTR) při CEVRO Univerzitě.