Válka na Ukrajině jasně poukázala na význam spojení, kybernetické obrany, odolnosti sítí či schopnosti decentralizovaného velení. O tom, v jaké kondici se dnes nachází naše spojovací vojsko, co mu chybí, do jaké míry je Česká republika soběstačná v oblasti spojovacího vojska či jak si vede kampaň „Spojař nové generace“, jsme se bavili s ředitelem Sekce komunikačních a informačních systémů MO brigádním generálem Petrem Šnajdárkem.

Pane generále, jak byste zhodnotil nedávné největší cvičení spojovacího vojska Federated Cloud 2025?

Cvičení Federated Cloud 2025 bylo bezpochyby jedním z klíčových milníků v oblasti rozvoje schopností spojovacího vojska nejen naší armády, ale i v rámci širší alianční spolupráce. Cílem bylo ověřit, zda jsou komunikační a informační prostředky schopny efektivního nasazení v mezinárodním prostředí – od strategických štábů až po jednotlivé vojáky v poli dle NATO standardů FMN (Federated Mission Networking), což je klíčová schopnost zaměřená na propojení technologií a podporu velení, řízení a rozhodování při vedení vojenských i nevojenských operací. Účastnilo se ho přes 1300 specialistů z několika členských států NATO a simulovali jsme rozsáhlý operační scénář s prvky elektromagnetického boje, kybernetických útoků a nedostupnosti civilní infrastruktury. Cílem bylo ověřit interoperabilitu komunikačních a informačních systémů napříč aliančními jednotkami v prostředí, které věrně odráží podmínky moderních konfliktů. Z mého pohledu šlo o velmi úspěšné cvičení, které prokázalo, že naše spojovací jednotky jsou schopné pružně reagovat, efektivně komunikovat a držet krok s nejmodernějšími technologiemi, přičemž jsme také odhalili konkrétní oblasti, na které se musíme v modernizaci dále zaměřit. Na letošním cvičení byla poprvé prohloubena vojensko-civilní spolupráce a výměna dat mezi armádou, Radioklubem AČR a Hasičským záchranným sborem. Tato spolupráce je klíčová především pro řešení krizí nevojenského charakteru. Vojáci si mimo jiné vyzkoušeli spojení při výpadku služeb mobilních operátorů – zopakovali tak situaci, která nastala během loňských povodní.

Nakolik se v posledních letech změnilo spojovací vojsko?

Spojovací vojsko prošlo v posledním desetiletí zásadní transformací. Už dávno nejde jen o přenos hlasové komunikace – dnes zabezpečujeme rozsáhlé sítě pro velení a řízení, včetně satelitních spojení, zpravodajství, průzkumu i kybernetické obrany. Tlak na schopnost působit v reálném čase, s vysokou mírou odolnosti a bezpečnosti, způsobil, že jsme museli přehodnotit architekturu systémů i výcvik personálu. Důraz je dnes kladen na centralizaci správy a provozu informačních systémů, jejich redundanci, schopnost působit i při výpadku infrastruktury a okamžitou reakci na kybernetické hrozby. Vyšší zapojení civilních technologií do vojenských systémů navíc klade důraz na zabezpečení a interoperabilitu, což jsou dnes klíčová témata z pohledu bezpečnosti dodávek technologií.

V jaké kondici je naše spojovací vojsko oproti aliančním partnerům?

Spojovací vojsko Armády ČR je v současné době dobře integrované do aliančních struktur a schopné plnit úkoly s jednotkami členských států NATO. Máme zkušený personál, vybudovaná výcviková centra a kontinuálně modernizujeme techniku. V mnoha směrech, zejména v taktickém spojení a zabezpečení operačních štábů, jsme na velmi solidní úrovni a technologicky máme již v některých oblastech, jako jsou prostředky elektronického boje nebo mobilní spojovací prostředky, před vyspělými státy náskok. V dalších oblastech pořizujeme technologie, a to i se zapojením českého průmyslu, které jsou plně interoperabilní a srovnatelné se spojenci.

Avšak stále existují výzvy, například v oblasti plné digitalizace procesů velení a řízení, automatizace zpracování informací, ale i schopnosti působit v podmínkách hybridního konfliktu. Pokud chceme držet krok s technologickými lídry v Alianci, musíme zrychlit implementaci některých systémů a zefektivnit proces zavádění nových technologií. Dá se celkově říct, že nové technologie jako např. umělá inteligence, big data, robotické nebo autonomní systémy, kladou velký důraz na integraci senzorů a zbraňových systémů s nutností zajistit jejich vzájemnou interoperabilitu v čase tak, jak jsou do Armády ČR pořizovány. To klade velký důraz na schopnosti personálu, ale i dodavatelské řetězce.

Jaké technologie považujete za klíčové pro modernizaci v oblasti KIS?

Za naprosto zásadní považuji tři oblasti: první jsou softwarově definované radiostanice, které umožňují adaptaci frekvencí, šifrování a interoperabilitu napříč koaličními partnery. Druhou oblastí jsou datové a hlasové sítě schopné fungovat i v prostředí s narušenou infrastrukturou, včetně taktických síťových řešení typu MANET. Třetí pilíř tvoří systémy C2/C4ISR, tedy schopnost sběru, zpracování a předávání informací v reálném čase, a to včetně prvků umělé inteligence, které pomáhají s rozhodováním. Dále jsou to satelitní technologie, aplikační a tzv. prezentační vrstvy (SW nástroje k rychlému a přesnému přenosu a zobrazení informací) a v neposlední řadě se jedná o tak zvané přelomové bezpečnostní technologie k ochraně dat a informací, jako je například implementace kvantových technologií. Bez těchto technologií nebude armáda schopna účinně plánovat, reagovat ani působit na moderním bojišti.

Jaké poučení si může AČR vzít z obrany Ukrajiny?

Ukrajinský konflikt nám názorně ukázal, jak důležité je zabezpečit robustní systém spojení k velení a řízení pro včasný přenos dat a informací, kybernetickou obranu, odolnost sítí a schopnost decentralizovaného velení. Klíčová je pružnost, schopnost adaptace a inovativní přístup, včetně využití komerčních technologií, jako jsou satelitní služby Starlink nebo civilní drony určené k zabezpečení spojení, průzkumu nebo zapojené do vojenského řízení palby cestou FPV dronů. AČR si musí vzít ponaučení v tom, že klasické hierarchické velení bez autonomie jednotek v poli je v rychle se měnícím konfliktu málo efektivní. Potřebujeme zrychlit rozhodovací procesy, rozšířit přístup k datům i v předních liniích a zabezpečit spolehlivé spojení i v podmínkách vedení elektromagnetického boje a kybernetických útoků.

Jak důležitou roli hraje elektromagnetický boj a jak je na něj Armáda ČR připravena?

Elektromagnetický boj (EMB) je dnes integrální součástí každé vojenské operace – ať už jde o narušení spojení, rušení navigačních systémů nebo aktivní obranu proti řízeným zbraním. AČR v této oblasti udělala výrazný pokrok. Disponujeme specializovanými jednotkami, které se zabývají jak elektronickým průzkumem, tak působením v elektromagnetickém spektru. Nicméně je třeba zdůraznit, že oblast EMB se vyvíjí extrémně rychle, proto musíme i nadále investovat do moderních prostředků – například mobilních rušičů, detekčních systémů a do integrace EMB do běžných taktických plánů. Musíme například realizovat systémové propojení spojovacího vojska, kybernetické obrany a elektromagnetického boje, protože hranice mezi těmito složkami se čím dál více stírají.

Nevracíme se kvůli EMB zpět k drátovému spojení?

Ano i ne. Tak zvané drátové spojení má i v 21. století své opodstatnění – zejména v prostředí silného rušení nebo v případech, kdy potřebujeme absolutní utajení. V některých scénářích, například u štábního velení v předsunutých základnách, proto stále užíváme zejména optické či metalické sítě, které nejsou tak snadno zjistitelné a napadnutelné. Nicméně moderní konflikt se odehrává v pohybu a tam jsou potřeba bezdrátová a mobilní řešení. Proto není užití kabelů samospásným řešením, ale spíše doplňkem. Klíčové je mít flexibilní spektrum možností a schopnost přecházet mezi nimi podle situace.

Co je dnes výhodnější – digitální, nebo analogové spojení?

Digitální technologie dominují, protože umožňují šifrování, přenos dat, vyšší efektivitu i integraci do informačních systémů. Na druhou stranu, analogové spojení má stále své výhody – zejména v jednoduchosti a odolnosti proti některým typům rušení nebo v nouzových situacích. V některých scénářích tak dává smysl udržet analog jako záložní nebo doplňkový kanál. Ideální je kombinace – síť, která primárně funguje digitálně, ale umožňuje přepnutí do nouzového analogového režimu. I v tom se inspirujeme například konfliktem na Ukrajině.

Je kvantové spojení v elektromagnetickém boji efektivní?

Zatím spíše z hlediska perspektivy než praxe. Kvantové spojení nabízí obrovský potenciál v oblasti bezpečnosti – teoreticky totiž umožňuje absolutně bezpečnou komunikaci díky principu kvantového provázání. Problém je v tom, že technologie je zatím velmi náročná na implementaci, limitovaná vzdáleností a vyžaduje speciální infrastrukturu. V horizontu 10 až 15 let ale očekáváme, že bude hrát důležitou roli v oblasti strategické komunikace a ochraně přenosu klíčových dat, například mezi velitelskými centry nebo u systémů jaderného odstrašení. V elektromagnetickém boji je tedy spíše příslibem než aktuálním nástrojem.

Do jaké míry jsme závislí na některých prostředcích, jako jsou například radiostanice Harris? Máme nějakou alternativu?

Radiostanice Harris tvoří páteř našeho spojovacího systému a jsou vysoce kvalitní. Nicméně každá taková technologie nese riziko závislosti. Proto paralelně hledáme doplňkové a záložní prostředky – například evropské alternativy, či prostředky kompatibilní s NATO standardy. Zároveň zvažujeme vývoj vlastních modulárních komunikačních platforem ve spolupráci s českými firmami. Tím minimalizujeme například rizika vypnutí, sabotáže nebo dodavatelských problémů. Harris zůstane důležitý, ale nikoliv výlučný nástroj.

Je pro obsluhu radiostanic Harris stále nutná prověrka stupně „Tajné“? A není to problém?

Ano, pro práci s plnou sadou funkcí u vybraných modelů radiostanic Harris je nutná bezpečnostní prověrka stupně „Tajné“. Je to dáno tím, že zařízení pracují se šifrováním a utajovanými metodami. V určitých situacích to komplikuje pružné nasazení personálu, ale na druhou stranu jde v rámci NATO o standard. Řešením je rozdělení funkcí na vrstvy – běžné obslužné režimy dostupné bez prověrky a pokročilé funkce vyhrazené pouze pro určené specialisty. Takový model už částečně zavádíme.

Jak moc je Česká republika soběstačná v oblasti spojovacího vojska?

Máme silný základ, české firmy se podílejí na vývoji spojovacích prostředků, IT technologií, elektromagnetického boje ale i dispečerských systémů. Tuzemský průmysl je již schopen dodávat komplexní technologie a robustní softwarová řešení, nicméně v oblastech jako jsou kryptografie, satelitní spojení nebo softwarově definované rádiové systémy, jsme zatím více závislí na zahraničních partnerech. Cílem je zvýšit podíl domácí produkce, ideálně formou vývoje v České republice a následné licenční výroby.

Jak armáda spolupracuje s civilním sektorem na nových technologiích?

Spolupráce je klíčová a postupně se prohlubuje. Úzce kooperujeme s firmami, které dodávají tzv. funkční celky pro všechny druhy sil Armády ČR, ale spolupracujeme také s menšími vývojovými firmami v oblasti softwaru, satelitního průzkumu nebo šifrování. V posledních letech jsme navíc posílili kontakty s technologickými startupy a začali využívat mechanismy, jako jsou obranné inovační kontrakty nebo hackathony. Cílem je zrychlit zavádění inovací a umožnit průmyslu, aby lépe porozuměl specifickým potřebám armády. Významnou roli v tom hraje Agentura pro mezivládní obrannou spolupráci a Ministerstvo obrany ČR aktivně vytváří podmínky pro transfer technologií z civilního do vojenského sektoru. Důležitá je také spolupráce v rámci akademického prostředí. Snažíme se být průkopníky v této oblasti a navázaná spolupráce na základě podpisů memorand, nebo i smluv je toho důkazem. Jednou z nich je i získání přístupu ke kvantovému počítači přes horizontální smlouvu mezi MO/UNOB a ČVUT, včetně dalších institucí v rámci konsorcia, k řešení úloh pro potřeby Armády ČR. Připravujeme i další vědecké projekty a nové programy a musím přiznat, že i přesto, že jsme v počátcích, se tato spolupráce vyvíjí velice slibně. 

Jaké jsou vaše současné priority v kontextu bezpečnostní situace a rozvoje kyberprostoru?

Naše hlavní priority jsou tři: první je ochrana a rozvoj komunikačních a informačních systémů (KIS) armády tak, aby byly integrované pod jednu bezpečnostní správu a aby byly spolehlivé, odolné a schopné fungovat i v podmínkách hybridních hrozeb. Druhou prioritou je zefektivnění procesů i opatření kybernetické bezpečnosti s důrazem na snížení administrativy a posílení reálného výkonu, a to jak na strategické úrovni (například ochrana velitelských a zbraňových systémů), tak na úrovni každodenního provozu. Třetí oblastí je posílení lidského kapitálu – tedy vychovat, udržet a motivovat odborníky v oblastech, jako je kybernetika, umělá inteligence nebo datová analytika. Naší vizí je armáda schopná vést moderní síťově propojený konflikt s důrazem na informační dominanci.

Jaké změny jsou potřeba pro efektivní nábor v kampani „Spojař nové generace“?

Jde nejen o to mladé lidi oslovit, ale musíme jim také nabídnout smysluplnou budoucnost. To znamená moderní pracovní prostředí, kontakt s nejnovějšími technologiemi, možnosti dalšího vzdělávání a rozvoje. Kampaň „Spojař nové generace“ má za cíl právě toto – ukázat, že spojovací specialista není „ten, co tahá kabely“, ale člověk, který se pohybuje mezi taktickými činnostmi na bojišti, zajištěním komplexního provozu IT služeb a cloudovým řešením. Potřebujeme však změnit i vnitřní systém – například zkrátit dobu zaškolení, snížit administrativní zátěž a umožnit vstup odborníků z civilního sektoru, třeba i na částečný úvazek či v rámci aktivní zálohy. Komunikace musí být autentická, konkrétní a podpořená reálnými příběhy, abychom přiblížili změny, kterými Armáda ČR díky novým technologiím prochází.

Co ukázalo spuštění virtuálního střediska DoArmády.cz a jaký je další vývoj?

Projekt DoArmády.cz, resp. tak zvané virtuální náborové středisko, ukázal, že moderní rekrutace musí probíhat nejen v náborových střediscích, ale také v online prostoru. Díky tomuto nástroji jsme schopni komunikovat s uchazeči okamžitě, poskytnout jim informace na míru, provést je celým procesem náboru a také online otestovat jejich znalosti a dovednosti. Ukázalo se také, že digitalizace náboru je nejen velmi efektivní, ale i nezbytná – mladí lidé očekávají online prostředí, rychlou odezvu a transparentní proces. Dále realizujeme propojování s interním prostředím AČR, systémy a aplikacemi pro vnitřní potřebu resortu, například s personálním systémem MO, spisovou službou nebo probíhá vývoj výukových modulů pro uchazeče o práci v AČR. Zvažujeme také rozšíření pro jednotky aktivních záloh a spolupráci s akademickou sférou. Rád bych ale upozornil, že virtuální náborové středisko je zcela nová a unikátní služba resortu. Myslet si, že po jejím zavedení bude resort okamžitě slavit masový úspěch s náborem, by bylo chybné. Co je však pro nás důležité, že lidé jak web, tak celou službu, zavnímali a každý měsíc na statistikách vidíme nárůst jejího vlivu. Neznám žádný jiný projekt na světě, který by se stal hned v prvním roce své existence vrcholově úspěšným. Tak jako se učí tak zvaná bostonská matice, i tato služba má nějaký vývoj. Důležité pro nás je, že rostou čísla počtu uživatelů a také oblíbenost této služby, která jasně ukazuje, že jdeme správným směrem. Rád přijmu konstruktivní kritiku, ale také bych rád řekl, že jsme v této oblasti inovátory a vizionáři. Převzít již vymyšlený projekt je velmi snadné. Jsme průkopníky a je mi líto, že to někteří autoři v médiích nepochopili. Vše na světě má zkrátka svůj čas a místo.

Jak často a na jakých úrovních probíhá výcvik v oblasti KIS a kybernetiky?

Výcvik probíhá kontinuálně a na několika úrovních – od základních kurzů pro nováčky až po specializované certifikační programy pro odborníky. Klíčové jsou vzdělávací kurzy Vojenské akademie ve Vyškově, kde se školí základní obsluha a taktické postupy. Pro pokročilé máme kurzy v rámci spolupráce s dodavateli IT služeb, InKyS (Informační a kybernetické síly), spolupracujeme také s dalšími resortními vzdělávacími středisky, Univerzitou obrany i ostatními univerzitami napříč ČR. Neméně důležitá jsou mezinárodní cvičení, například Locked Shields nebo Cyber Coalition, kde je prováděn výcvik specialistů v reálných scénářích. Podobný výcvik je dnes součástí každodenní přípravy – například simulované útoky na systémy, zátěžové testy či reakce na incidenty v rámci štábních struktur. Cílem je, aby kyber a KIS byly plnohodnotnou operační doménou.

Jak armáda spolupracuje s civilním sektorem na IS? Jak moc zasahujete do civilní sféry?

Naše spolupráce probíhá hlavně ve formě odborných konzultací, testování řešení a výměny informací. S civilní sférou sdílíme některé komunikační trasy (například optické linky), spolupracujeme v rámci krizového řízení a podílíme se na cvičeních typu Cyber Czech. Armáda nevstupuje do civilních systémů svévolně, je to vždy na základě legislativního rámce. Pokud však jde o systémy, které mají přesah do bezpečnostní infrastruktury státu (například energetika, zdravotnictví), snažíme se koordinovat postupy. Kybernetická bezpečnost je dnes celospolečenský problém a armáda v něm má podpůrnou, nikoli dominantní roli.

Má být v kybernetickém boji vzděláván i civilní sektor?

Rozhodně ano. Kybernetická bezpečnost není výlučně vojenský problém – naopak, často začíná právě v civilním prostoru. Pokud občan klikne na nebezpečný e-mail nebo podnik nezálohuje svá data, může to vést k rozsáhlým problémům i ve státní správě. má Klíčovou roli v osvětě má NÚKIB, ale armáda by měla přispívat – třeba v rámci spolupráce se školami, výcvikových kurzů nebo zapojení do národních kampaní. Civilní obrana v kyberprostoru začíná u každého jednotlivce, i proto podporujeme vývoj vzdělávacích programů, simulací a interaktivních cvičení pro veřejnost.

Jaká je personální naplněnost u vašich útvarů? Jaká odbornost chybí nejvíce?

Obecně ve světě platí, že spojovací a kybernetické jednotky patří k těm, kde je dlouhodobý podstav. Nejvíce nám chybí odborníci v oblasti kybernetické bezpečnosti, síťových systémů, radiokomunikace a šifrování a správy kryptoprostředků. Není to pouze o nedostatku lidí, ale také o tom, že civilní sektor nabízí atraktivnější platové podmínky. Snažíme se motivovat zájemce nejen finančně, ale i smysluplnou náplní práce, možností studia, odborného růstu a zapojení se do prestižních projektů. Aktivně rozvíjíme i koncept aktivních záloh – zde vidíme potenciál pro zapojení civilních IT specialistů do obrany země bez nutnosti opustit svou profesní dráhu.
Na druhou stranu, byla vyhlášena kampaň „Spojař nové generace“, kde se nábor spojovacích specialistů daří mimořádně úspěšně, zejména pak k hlavnímu spojovacímu útvaru, Agentuře KIS. U míst určených k rekrutaci mi byla hlášena již v lednu obsazenost 92 %. A to je vskutku mimořádný úspěch. Spojovací vojsko si také vytvořilo svůj vlastní personální inkubátor na vojenské střední škole v Moravské Třebové, kde jsme otevřeli dva obory, a tak lze očekávat, že za dva roky bude mít spojovací vojsko pravidelný roční přísun minimálně 50 nových spojařů. Také plánujeme posílit studijní obory střední vojenské školy v Sokolově, což jsou další desítky odborníků. Jednáme i s civilními školami, kde chceme otevírat vojenské obory.  Pokud se nám toto podaří, mohlo by spojovací vojsko do roku 2030 plně stabilizovat svoji personální situaci, dokonce by mohlo být i v relativně velkém přebytku. To znamená, že se nespoléháme na náhodu nebo proměnlivost pracovního trhu, ale sami se staráme a jsme úspěšní.