Generálporučík Ivo Střecha ukončil po téměř třech letech působení ve funkci vojenského představitele České republiky při NATO a Evropské unii jednu z významných etap své více než třicetileté vojenské kariéry. V Bruselu zastupoval české ozbrojené síly v době zásadní proměny evropského bezpečnostního prostředí, návratu NATO ke kolektivní obraně a rostoucího tlaku na evropské státy, aby převzaly větší odpovědnost za vlastní bezpečnost. V rozhovoru pro CZ DEFENCE hodnotí postavení České republiky mezi spojenci, fungování NATO a EU, stav české armády, obranné výdaje i personální problémy. Upozorňuje přitom, že modernizace techniky představuje pouze část mnohem širšího úkolu, a to znovuvybudování bezpečnostního systému státu schopného obstát v podmínkách kolektivní obrany.

Video: Genpor. Ivo Střecha: Bez peněz potřebné schopnosti nevybudujeme / CZ DEFENCE

Genpor. Ivo Střecha působil od října 2023 do července 2026 jako vojenský představitel České republiky při NATO a Evropské unii. Během své kariéry prošel velitelskými i štábními funkcemi od úrovně čety a praporu až po nejvyšší vedení Armády České republiky. Velel 71. mechanizovanému praporu i 7. mechanizované brigádě, působil v Kosovu a Afghánistánu, ve Společném výcvikovém centru NATO v Bydhošti, zastával funkci zástupce velitele Pozemních sil a ředitele Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany. Před odchodem do Bruselu byl prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR. Do Bruselu přitom nastupoval v mimořádně komplikovaném bezpečnostním období. Ruská válka proti Ukrajině již zásadně proměnila fungování Aliance a evropskou bezpečnostní debatu, k níž se přidala také krize na Blízkém východě. „Začínal jsem v roce 2023. Ta atmosféra se celkem dost změnila, krize byla všudypřítomná a tím pádem se změnila i práce obou institucí,“ říká Střecha. Podle něj právě reakce na válku na Ukrajině současně pomohla posílit postavení České republiky. „Reakce České republiky na problém na Ukrajině byla velice oceňovaná, protože jsme začali rychle, měli jsme celkem jasný názor na to, co je správně a co je špatně, a na podporu Ukrajiny jsme vynaložili velké úsilí a prostředky,“ dodává generál Střecha.

Práce vojenského představitele přitom neznamená, že by Vojenský výbor NATO sám rozhodoval o vedení vojenských operací. Jeho úloha spočívá především v přípravě vojenského doporučení pro politickou úroveň Aliance. Právě zde se střetávají pohledy všech členských zemí a hledá se konsenzus. „Úlohou Vojenského výboru je dát politikům návrh vojenského řešení dané krize nebo daného problému,“ vysvětluje Střecha. Za jeden z nejnáročnějších momentů označuje hledání společného jazyka mezi 32 členskými státy při formulování konkrétních vojenských doporučení. Ačkoliv jsou ozbrojené síly apolitické, podle generála Střechy by bylo chybou tvrdit, že se jich politika netýká. „Armáda je sice apolitická, ale je součástí politiky. Říkat, že vojáků se politika netýká, je podle mě trošku mimo,“ konstatuje. Politické postoje jednotlivých států jsou podle něj patrné již během přípravy vojenských doporučení a v některých případech významně ovlivňují jejich výslednou podobu.

Jedním z nejvýraznějších posunů posledních let je návrat NATO k jeho původnímu úkolu – kolektivní obraně. Po desetiletích, kdy se Aliance soustředila především na krizové operace mimo euroatlantický prostor, musí znovu budovat schopnosti potřebné pro konflikt vysoké intenzity. „Je to takový návrat zpátky k tomu, co tady kdysi bylo za bipolárního světa. A najednou jsme zjistili, že spoustu těch věcí třeba neumíme,“ upozorňuje Střecha. Nejde podle něj pouze o zbraňové systémy nebo výcvik armád. Zásadní je mentální nastavení celé společnosti a pochopení, že bezpečnostní systém netvoří pouze ozbrojené síly. „Nejde ani tak o ozbrojené síly. Všichni víme, co je potřeba. Samozřejmě velký faktor jsou technologie. Nicméně takové to mentální nastavení nejen armád, ale celé společnosti, že bezpečnostní systém nebuduje pouze armáda, tam chybělo,“ říká generál Střecha. Současně odmítá zjednodušující kritiku aliančních armád, která je někdy založena na jednotlivých zkušenostech ukrajinských vojáků ze společného výcviku. „Jsem pořád přesvědčený, že alianční armády jsou vysoce dobře vycvičené, vysoce profesionální a technologicky vybavené,“ zdůrazňuje Střecha. Podle jeho zkušenosti jednotky NATO cvičí velmi realisticky a tvrdě a nelze jejich připravenost hodnotit podle jednotlivých epizod z konkrétních cvičení.

Specifikem jeho bruselského působení bylo současné zastupování České republiky při NATO i Evropské unii. Přestože se bezpečnostní agendy obou institucí překrývají, jejich úloha je podle Střechy odlišná. NATO zůstává hlavním nástrojem kolektivní obrany, zatímco Evropská unie disponuje rozsáhlým souborem ekonomických, průmyslových, infrastrukturních a dalších nástrojů. „Pro tu velkou válku, pro společnou obranu máme Alianci NATO a Evropská unie bude podpůrným elementem v budování schopností, řešení krizí a budování infrastruktury, která je potřeba pro případný konflikt,“ vysvětluje generál Střecha. Právě snaha vyhnout se zbytečným duplicitám mezi NATO a EU podle něj v posledních letech fungovala relativně úspěšně. Myšlenku vytvoření společné evropské armády však v současnosti nepovažuje za reálnou. Evropská unie podle něj nejprve potřebuje výrazně hlubší politickou integraci. Členské státy stále mají vlastní zahraniční politiky, které nejsou vždy vzájemně synchronizované. „Nejsme stát, i když máme atributy státu. Tím pádem ani zahraniční politika není úplně stejná. Máme tady 27 různých zahraničních politik,“ upozorňuje Střecha. Pokud však chce Evropa dlouhodobě vystupovat jako skutečný globální hráč, bude se podle něj otázce další integrace obtížně vyhýbat. Za důležité zároveň považuje korigovat představu, že Spojené státy Evropu vojensky opouštějí. Zkušenost z posledních tří let jej podle jeho slov vede spíše k opačnému závěru. „Jestli mám dneska dobrý pocit po těch třech letech, tak ho mám primárně z vystupování amerického vojenského leadershipu. Absolutně profesionální přístup, komunikace a jsou stále s námi,“ říká generál Střecha. Případné stažení několika jednotek podle něj nelze automaticky interpretovat jako americký odchod z Evropy. „Američané jsou stále součástí Aliance a stále jsou připraveni plnit svůj díl kolektivní obrany. Já bych byl jenom rád, aby ostatní plnili to, co plní Spojené státy,“ dodává.

Právě otázka sdílení odpovědnosti se promítá do hodnocení České republiky mezi spojenci. Podle Střechy je tento obraz složitější, než jak jej někdy prezentuje domácí debata. Na jedné straně Česká republika aktivně působí například v Pobaltí a na Balkáně a realizuje rozsáhlé modernizační projekty. Na straně druhé jsou problematické obranné výdaje. „Nakupujeme, plníme výstavbu sil na 80 procent, což je relativně dobré číslo. Ale třeba ve výdajích, které jsou takovou mantrou hodnocení toho, jak efektivní nebo spolehlivý partner stát je, si teď moc dobře nevedeme,“ konstatuje Střecha. Odmítá přitom argument, že samotná výše výdajů není podstatná a důležité jsou pouze schopnosti. „Tenhle názor slýchávám dost často, že peníze nejsou podstatné, že důležité jsou schopnosti. Ale tenhle názor je podle mě mylný, protože bez peněz ty schopnosti nevybudujeme,“ říká generál Střecha. Česká armáda navíc vstupuje do období, kdy bude provozovat technologicky zcela jinou techniku než v předchozích desetiletích. Pořízení moderních zbraňových systémů proto představuje pouze první krok. Následovat musí financování jejich provozu, údržby, náhradních dílů, munice, výcviku a postupné modernizace. „Třicet let jsme žili ze zbytků armády Varšavské smlouvy. Dnes nastupují nové technologie a nové zbraňové systémy a tam nejsou žádné zbytky ve skladech,“ upozorňuje Střecha.

Stejně významné jsou podle něj úkoly, které musí Česká republika zabezpečit na vlastním teritoriu. Vedle jednotek poskytovaných pro alianční operace jde například o ochranu vzdušného prostoru nebo podporu hostitelskou zemí. I proto generál Střecha pochybuje, že plánované navyšování obranných výdajů samo o sobě umožní všechny potřebné schopnosti dobudovat. „Pokud to doopravdy myslíme vážně, tak ani tři a půl procenta v roce 2035 není dostatečně na to, abychom v roce 2035 tohle měli zabezpečené na sto procent,“ tvrdí Střecha. Česká republika podle něj v uplynulých desetiletích ztratila řadu schopností, struktur a procesů, které nyní musí znovu vybudovat. „A to bude stát čas a zdroje,“ dodává generál.

Zkušenosti z NATO se podle něj promítají také do otázky struktury jednotek. Aliance dnes očekává konkrétní a ucelené schopnosti, nikoliv jednotky pokaždé skládané z různých částí podle aktuální potřeby. „Aliance chce po nás hotové schopnosti. To znamená třeba zmiňovanou těžkou brigádu nebo střední brigádu. Nechtějí, abychom to skládali z různých možných složek,“ říká Střecha. Připomíná, že byl již v minulosti kritikem přílišného spoléhání na úkolová uskupení. Ta mají své místo, ale podle něj se jejich používání dostalo až do extrému. „My jsme byli schopní udělat úkolové uskupení na úrovni mechanizovaného družstva, což si myslím, že už byl hodně velký extrém,“ dodává Střecha.

Pokud jde o české aktivity, které během jeho působení v Bruselu nejvíce rezonovaly, generál Střecha zmiňuje především muniční iniciativu a rostoucí význam českého obranného průmyslu. „Muniční iniciativa nám reputaci v Alianci hodně zvedla,“ konstatuje. „A samozřejmě druhý aspekt je růst našeho obranného průmyslu. Naše firmy jsou viditelné, jsou známé i na tak velkém hřišti, jako je NATO a Evropská unie. Takže průmysl podle mě dělá České republice dobrou práci a dobrou prestiž,“ doplňuje generál. Právě průmyslová základna představuje jednu z oblastí, kde má významnou úlohu Evropská unie. Evropa podle Střechy během desetiletí míru výrazně redukovala své výrobní kapacity a nyní zjišťuje, že jejich obnova nebude rychlá. „Představa, že věci, které jsme třicet čtyřicet let nějakým způsobem likvidovali, během pěti nebo deseti let postavíme zpátky ve stejných kapacitách a schopnostech, je hodně naivní,“ upozorňuje. Evropská unie však podle něj prostřednictvím pobídek, programů a fondů může významně stimulovat obranný průmysl a pomoci Evropě postavit se více na vlastní nohy.

Modernizace české armády navíc nekončí podpisem velkých akvizičních smluv. Střecha upozorňuje na obrovský vnitřní dluh vůči armádě schopné působit v kolektivní obraně. A nejde pouze o resort obrany. „Je to otázka budování bezpečnostního systému tohoto státu. A tam si myslím, že jsou velké mezery i u ostatních ministerstev, která mají čím přispět,“ říká Střecha. Do budoucích rozpočtů se zároveň stále výrazněji promítnou náklady na životní cyklus nové techniky. „Nové technologie jsou velice výkonné, velice schopné, ale jejich životní cyklus, údržba a náhrada, to jsou další peníze. Je to nekonečný cyklus,“ zdůrazňuje generál Střecha. Podle něj jsou dlouhodobé náklady na provoz a udržení schopností ve výsledku podstatně vyšší než částky viditelné v prvotních akvizičních kontraktech.

Samostatnou kapitolou zůstává personál. Česká republika podle Střechy rozhodně není jediným státem NATO, který se potýká s nedostatkem lidí. Rozdíl však spočívá v tom, že některé země již přijímají výrazně razantnější opatření. „Když jsme se bavili o klíčových problémech, tak na prvních třech místech v tom žebříčku byl personál, personál a personál a jeho udržitelnost,“ vzpomíná Střecha na své působení ve vedení Generálního štábu. Současně upozorňuje, že případný rozsáhlý konflikt nelze dlouhodobě vést pouze profesionální armádou. Stát musí disponovat systémem, který umožní doplňovat válečné ztráty a udržovat ozbrojené síly v činnosti. „Tyhle konflikty tohoto typu se nevyhrávají pouze s profesionální armádou,“ říká Střecha. Podle něj je proto nutné řešit širší personální základnu ozbrojených sil a schopnost státu v případě potřeby mobilizovat a vycvičit další personál. Větší pozornost by podle něj měla Česká republika věnovat také bývalým profesionálním vojákům. Člověk, který strávil v armádě dvacet nebo třicet let, představuje významnou investici státu, kterou by bylo vhodné využít i po skončení aktivní služby. Zároveň však nelze předpokládat, že jeho vojenské schopnosti zůstanou bez dalšího výcviku automaticky aktuální. „Pokrok v technologiích je dnes tak rychlý, že je potřeba zabezpečit další vzdělávání. Nejsem si jistý, jestli na to máme vybudovaný systém,“ konstatuje generál Střecha. „Investice do vojáka, který sloužil dvacet třicet let, je investice, která šla do obrany, a my bychom měli najít cestu, jak tu investici zhodnotit i potom, co skončí v aktivní službě,“ dodává. Podle něj stát často detailně sleduje efektivitu jednotlivých akvizic, ale výrazně méně pozornosti věnuje finanční hodnotě zkušeného personálu, který armádu opouští. „To jsou možná větší prostředky než špatně napsaná specifikace na bojové vozidlo pěchoty. Jsou to finance, které nikdo moc nevidí ani neřeší. Ale jsou to neskutečné peníze,“ uvádí generál Střecha.

Přes všechny rozdíly mezi spojenci hodnotí generál Střecha samotné fungování vojenských struktur NATO a EU pozitivně. Kontroverzní okamžiky podle něj samozřejmě existují, zejména při společných jednáních, kde se mohou projevit historické animozity mezi jednotlivými státy. Zažil dokonce situace, kdy někteří účastníci kvůli použité rétorice jednací místnost opustili. Přesto by podle něj otevřenější diskuse někdy nebyla na škodu. „Občas mám pocit, že jsme na sebe až moc hodní a korektní a moc nemluvíme o našich interních nedostatcích veřejně. O to zajímavější jsou potom takzvané chodbové diskuse,“ říká Střecha. Podstatné však podle něj je, že spojenci navzdory rozdílným zájmům stále dokážou sedět u jednoho stolu a hledat konsenzus. „Pořád sedí 32 a 27 členských států NATO a EU kolem stolu, pořád spolu mluví a snaží se nacházet nějaké řešení a dosahovat konsenzu, který je základem fungování. To je samo o sobě pozitivní,“ dodává generálporučík Ivo Střecha.

Svému nástupci ve funkci vojenského představitele České republiky při NATO a EU generálu Václavu Vlčkovi předal především zkušenost, kterou sám během tří let v Bruselu získal při spolupráci s diplomaty. „Pro mě byla možnost spolupracovat s diplomacií velká škola, protože my vojáci máme trošku jiný způsob uvažování o věcech,“ připouští Střecha. Na práci diplomatů oceňuje zejména schopnost hledat širší souvislosti a kontext. „Poradil jsem mu, aby dobře poslouchal, protože si myslím, že tam nám vojákům trošku něco chybí.“ Generál Vlček je podle něj díky zkušenostem s řízením operací na značnou část agendy připraven, specifickou kulturu obou institucí a složitou síť vztahů však musí poznat sám.

Co bude generálporučík Ivo Střecha dělat po definitivním ukončení aktivní vojenské kariéry, zatím rozhodnuto není. Po čtyřiceti letech strávených v armádním prostředí však chce své zkušenosti dále využít. Hovoří jak s představiteli obranného průmyslu, tak se vzdělávacími institucemi. Právě předávání zkušeností mladší generaci by mohlo být jednou z cest.