Ženijní průzkum představuje v prostředí moderních ozbrojených sil důležitou a vysoce specializovanou bojovou schopnost, bez níž je manévrování pozemní techniky prakticky nemožné. Ženijní průzkumníci musí umět vyhodnotit sjízdnost komunikací, detekovat a analyzovat minová pole či nástražná výbušná zařízení. Posuzují nosnost a stav mostů a zkoumají charakter vodních toků pro bezpečný průchod vlastních jednotek. V AČR se tato činnost dělí na tzv. mokrý a suchý průzkum, což od vojáků vyžaduje vysokou fyzickou zdatnost a psychickou odolnost.

Schopnost provádět manévr byla vždy základním předpokladem pro úspěch jakékoli vojenské operace. Aby se mohly mechanizované, obrněné a další jednotky efektivně pohybovat, udržovat tempo vhodné pro danou operaci a aby se zabránilo zbytečným ztrátám, je potřeba dopředu znát přesné informace o terénu a o opatřeních nepřítele. V tomto ohledu slouží ženijní průzkum jako „dalekohled“, který ukazuje, co se nachází před přesouvanými jednotkami. Na rozdíl od klasického bojového průzkumu se ženijní průzkum primárně soustředí na techničtější analýzu.

Podpora pohybu vlastních vojsk a naopak omezování pohybu protivníka jsou základem ženijní průzkumné podpory. Informace získané ženijními průzkumníky jsou distribuovány do systému velení a řízení, kde se na jejich základě rozhoduje o pohybu jednotek a o tom, jak rychle se dá přesun provést, případně kde bude nezbytný zásah ženistů s těžkou technikou.

Z hlediska zpravodajského zabezpečení se vojenský průzkum AČR dělí podle použitých sil, tedy na pozemní, vzdušný, bojový a další. V rámci ženistů se však vyvinulo také dělení na „suchý“ a „mokrý“ průzkum. Tyto dvě domény se v praxi neustále prolínají. Suchý průzkum se, jak by se dalo očekávat, zaměřuje na vše, co se nachází na povrchu – zmínit lze například minová pole a zátarasy. U mokrého průzkumu je úkolem zjistit, zda se pod vodou nenachází různá ohrožení pro přesun vlastních jednotek, nebo naopak vyvolat opačný efekt a zabránit nepříteli v překonání vodní překážky.

Aby mohli ženijní průzkumníci vykonávat svou práci i ve vysoce rizikových oblastech a za snížené viditelnosti, musí disponovat pokročilou optoelektronikou. Jde především o potřebu využívat kvalitní přístroje nočního vidění (NVG), termovizní kamery a specializované vybavení pro pořizování geolokovaných fotografií a videí. Tyto záznamy se poté analyzují a stávají se základním podkladem pro nasazení. Dnešní doba přináší i integraci dálkově ovládaných a stále autonomnějších robotických systémů, které minimalizují riziko ztráty lidských životů a značně usnadňují provádění samotného průzkumu.

Ačkoli personál ženijního průzkumu dosahuje skvělé taktické a fyzické připravenosti, samotné ženijní vojsko jako celek čelí řadě nedostatků v technologických, infrastrukturních a logistických oblastech. Tento alarmující problém je patrný například ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2024. Zpráva jasně ukazuje, jak bylo v minulých letech ženijní vojsko zanedbáno. V letech 2010 až 2022 mělo ministerstvo obrany ze státního rozpočtu vyhrazeno 3,5 miliardy korun na modernizaci celého ženijního vojska. Z této částky však bylo na tento proces vynaloženo pouze 9 %, tedy necelých 314 milionů korun. Místo toho byla většina investičních akcí odložena nebo přímo zrušena. Jedním z nejzásadnějších zjištění je degradace mostní techniky. Mostní technika, kterou AČR disponuje, je zastaralá a nevhodná pro moderní tanky.

Tento stav podrývá nejen alianční závazky ČR, ale představuje riziko i pro domácí integrovaný záchranný systém (IZS). Celý tento případ ukazuje, že i když AČR disponuje kvalitním personálem schopným plnit náročné úkoly, jakým je právě ženijní průzkum, modernizace vojska byla v minulých letech značně zanedbána a tento deficit je v současné době nutné dohánět.

Realita moderního symetrického konfliktu ukázala, že neplatí dřívější idealistické spoléhání na to, že mezinárodní konvence eliminují protipěchotní a plošné zaminovávání (Ottawská úmluva). Tyto bariéry mají sloužit k jasnému zpomalení pohybu a kanalizaci cest nepřítele do připravených palebných kapes. Z války na Ukrajině jasně vyplývá, že pokud se upřednostní tlak na rychlost, vystavují se vojáci smrtelnému riziku. A právě v tomto ohledu se opět ukazuje, jak důležitý může být ženijní průzkum vybavený řádnou technikou. Moderní minová pole se už neskládají z pouhých tlakových min, ale jsou vybavena pokročilejšími systémy se senzory, odloženou iniciací a dalšími prvky.

Při identifikaci těchto polí je nutné myslet i na ochranu samotných průzkumných jednotek. Mise průzkumníka, jehož hlavní silou je skrytý pohyb často až v hlubokém týlu nepřítele, je na dnešním bojišti plném senzorů a dronů výrazně těžší. Je proto nutné přicházet se stále novými prostředky, jak příslušníky ženijního průzkumu při nasazení ochránit. Bez jejich práce by žádná armáda nebyla schopna efektivně se pohybovat a přepravovat.

Ženijní průzkum představuje nenápadnou a často trochu opomíjenou práci, avšak v kritických fázích jde o naprosto nepostradatelnou páteř všech pozemních operací. Ti, kteří pravidelně trénují „suchý“ i „mokrý“ průzkum, dávají velení reálnou možnost efektivně se pohybovat, a tím pádem se i efektivně bránit. Ženijní průzkum díky svým zkušenostem činí zdánlivě neviditelné překážky viditelnými.

Skutečný problém nespočívá v odvaze a kvalifikaci lidí, ale v selhání akvizičních procesů minulých let. Zdrcující audit NKÚ v roce 2024 na tyto problémy naplno poukázal. Dnešní bezpečnostní situace nás nutí tyto deficity zvrátit v co nejkratším čase. Jak totiž ukazuje válka na Ukrajině, moderní bojiště symetrického konfliktu bude nejspíše nadále směřovat k rozsáhlým minovým polím, zničeným mostům a dalším komunikacím. Z těchto důvodů nemůže modernizace celého ženijního vojska zůstat na samotném chvostu modernizačních snah.