Nejen v souvislosti s nedávnou návštěvou premiéra Petra Fialy v Bílém domě je pozornost veřejnosti upírána na tzv. českou muniční iniciativu. Mediálním prostorem se šíří různá čísla, částky, odhadované termíny dodávek, a mj. také spekulace o pozadí české muniční iniciativy a roli, které v ní hrají státní instituce a soukromé firmy. Někteří přitom neinformovaně tvrdí, že vše řeší soukromý sektor a vláda se jen „chlubí cizím peřím“. Pojďme si tedy celý projekt muniční iniciativy a jeho hlavní aktéry více přiblížit.

Obecně se hovoří o milionu i více dělostřeleckých granátů ráže 155 mm, 152 mm a 122 mm. Premiér Fiala ve Washingtonu uvedl, že Česká republika má nasmlouvaných 180 tisíc kusů dělostřelecké munice a o dalších 300 tisících kusech vyjednává. Zmíněný milion kusů je pak třeba vnímat jako předběžně identifikovanou celkovou množinu, o níž hovořil prezident Petr Pavel, v jejímž rámci je třeba velmi usilovnou diplomatickou a koordinační činností vytvořit reálnou příležitost a promítnout ji do realizované dodávky ukrajinským ozbrojeným silám.

Tato pomoc je klíčovým krokem, i když v žádném případě jediným, který je třeba učinit, aby se Ukrajině dařilo efektivně odrážet sílící ruské útoky. Je zřejmé, že bez dostatku munice, především pak dělostřelecké, bude ukrajinská armáda na kritických úsecích fronty „tahat za kratší konec provazu“. „Situace na Ukrajině je kritická... Dochází jim munice, což znamená, že jsou denně nuceni k těžkým rozhodnutím. Kvůli tomu je pro ně extrémně těžké udržet linie - stejné linie, které budou rozhodovat o bezpečnosti a budoucnosti celé Evropy,“ uvedl premiéra Fiala.

Role českého státu, vlády a vládě podřízených institucí v této muniční iniciativě je rozhodující a nezastupitelná. Česká republika se podílí nejen na financování - podle sdělení premiéra Fialy v řádech stovek milionů korun - ale hlavně na koordinaci s dalšími partnery, především členskými státy NATO, kterých se do iniciativy zapojily již dvě desítky. S partnerskými státy komunikuje vláda především prostřednictvím národního bezpečnostního poradce Tomáše Pojara a Ministerstva obrany ČR pod vedením Jany Černochové. V rámci struktury ministerstva pak působí Agentura pro mezivládní a obrannou spolupráci (AMOS) zřízená v roce 2021.

Pro úspěšnou obranu Ukrajiny zásadní projekt má od začátku přímou podporu předsedy vlády, od začátku je o něm také informován prezident republiky. Ačkoli je role soukromého sektoru a společností, které mají schopnost a kapacitu dělostřeleckou munici vyrábět a mají také dobře využitelné zahraniční kontakty, mimořádně důležitá a přínosná, bez státu a intenzivní práce politiků i úředníků by muniční iniciativa na podporu Ukrajiny neměla naději na úspěch a prakticky by neexistovala.

Iniciativa se zrodila v odpovědi na akutní potřebu Ukrajiny, která řeší nedostatek dělostřelecké munice, což se projevuje zhoršenou situací na frontě a sníženou schopností dělostřelectva vést účinnou podpůrnou palbu - klíčového prvku obrany. Ukrajinská vláda se proto obrátila na své partnery a mezi nimi i na Českou republiku. Ostatně vláda České republiky ještě před samotným ruským útokem jako první krok pomoci ohrožené zemi schválila již 26. ledna 2022 návrh umožňující převod nepotřebného vojenského materiálu Ukrajině, a sice v podobě dělostřelecké munice ráže 152 mm. 

V reakci na ruskou agresi pak 24. února 2022 vznikl neformální tým spojující klíčové představitele státní správy a významné společnosti českého obranného průmyslu. Nejvýznamnější úlohu v tomto směru hraje holding Czechoslovak Group (CSG), přičemž do projektu jsou zapojeny také další společnosti jako STV GROUP a další. Výstupy neformálního týmu byly od prvních okamžiků především seznamy konkrétního materiálu, ať již ze zásob státu, nebo z kapacit obranného průmyslu, které bude možné Ukrajině poskytnout.

Tento neformální tým existuje dodnes. Česká republika neustále naslouchá potřebám Ukrajiny a hledá možnosti, jak je zajistit, a jak Ukrajinu v souladu s vládní politikou, ale také v souladu s přístupem našich spojenců v NATO a v EU, podpořit. Díky zkušenostem, které spolu touto formou sdílí státní i soukromý sektor koordinovaný špičkami bezpečnostních institucí státu tak Česká republika disponuje jedinečnými informacemi, jaké zásoby vojenské techniky či dělostřelecké munice jsou po světě potenciálně k dispozici.

V případě konkrétní muniční iniciativy dala Česká republika tímto způsobem dohromady přehled, kde a v jakém množství je munice ve světě k dispozici a začala vytvářet spolek států, které jsou schopné a ochotné nákup munice a její dodání na Ukrajinu financovat a podpořit. Mezi prvními zeměmi, které přispěly, bylo Nizozemsko, Dánsko či Německo, ale postupně jejich počet narostl až na dvě desítky, což v součtu znamená velmi optimistický výhled, že iniciativa nevyjde naprázdno. 

Nelze současně očekávat, že ekonomicky i logisticky složitá a náročná operace proběhne naráz a v řádu týdnů, jakkoli je maximální možná rychlost provedení žádoucí a pro Ukrajinu velmi důležitá. Podle premiéra Fialy bude prvních 180 tisíc granátů doručeno na Ukrajinu v nejbližších měsících. Průměrná měsíční spotřeba munice ráže 155 mm je uváděna v rozmezí 90–110 tisíc kusů. Jde o údaj ze začátku podzimu roku 2023, a dnešní průměr bude nepochybně výrazně nižší. Představuje přitom využití přibližně šestiny kapacity ukrajinského dělostřelectva, což znamená, že pět šestin nemůže kvůli nedostatku munice k obraně efektivně přispívat. Ideální by byla podle ukrajinského ministerstva obrany možnost spotřebovat měsíčně kolem 350 tisíc granátů, což by představovalo využití kapacity ze 60 %. 

Již jen z těchto čísel je zcela zřejmé, že jakkoli působí avízovaný milník jednoho milionu granátů v rámci české iniciativy ambiciózně, a jedná se o nesmírně složitý úkol, dlouhodobým řešením musí být zásadní navýšení západních výrobních kapacit dělostřelecké munice. A nejen dělostřelecké – Ukrajina kromě granátů pro své dělostřelectvo potřebuje například také velmi urgentně řízené střely pro systémy PVO, a samozřejmě munici tankovou, munici pro automatické kanony obrněných vozidel, protiletadlové kanony, a střelivo. Navýšení výrobních kapacit by mělo být skutečně značné, protože kromě saturování potřeb napadené Ukrajiny musí být také zároveň dostatečně naplněny sklady armád NATO, které jsou dnes povážlivě vyprázdněné.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR,  The Wall Street Journal, The Guardian, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Ukranian World Congress