Proč potřebujeme nová BVP aneb poučení z Ukrajiny

 08. 07. 2022      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Členové Výboru pro obranu byli na konci června v rámci plánované schůze obdrželi slibované stanovisko právní kanceláře HAVEL & PARTNERS s.r.o. ohledně tendru na nová BVP pro AČR. Ve shrnutí hlavních závěrů a doporučení právního posouzení postupu zadavatele (MO ČR) v projektu této strategické veřejné zakázky je uvedeno, že vzhledem k tomu, že vícekolové jednací řízení stále probíhá, právní posouzení by ohrozilo probíhající rozhodovací proces resortu a proto podle advokátní kanceláře není možné uveřejnit úplné znění právního posouzení. Podle ministryně obrany je hlavním důvodem problémů v realizaci tohoto tendru množství byrokratických procesů, které trvají více než 10 let.

20210920_CZLN21_nacvikdynamika_LadislavKabat_005-2Foto: AČR resp. 7. mb v současnosti využívá již zastaralá BVP-2 (na snímku), na nová BVP se stále čeká. | mjr. Ladislav Kabát

Připomeňme, že současné řízení na nová pásová BVP se vleče již od roku 2016 – a o zastaralosti v současné době provozovaných BVP-2 se ví mnohem déle. K uzavření výběrového řízení mělo dojít již během roku 2019 a v současné době již měly naplno běžet dodávky nových BVP. Za dnešní situace je však možné, že k uzavření kontraktu dojde až za několik let, a prvních nových BVP by se tak naši vojáci dočkali až někdy kolem roku 2026. A i tento scénář lze označit za optimistický, uvážíme-li další možné odklady, přehodnocení či dosavadní vytíženost zbrojního průmyslu.

V současnosti se jasně ukazuje, že moderní armády – tedy včetně AČR – pásová BVP potřebují. Zkušenosti z probíhajícího konfliktu na Ukrajině nám totiž naznačují, že moderní pásová BVP jsou díky svým schopnostem de facto nenahraditelná.

Zkušenost z Ukrajiny

Zkušenost z nasazení BVP na Ukrajině je mimořádně zajímavá. Je ještě výraznější než zkušenost z nasazení BVP v konfliktu mezi Arménií a Ázerbajdžánem v roce 2021, ve kterém byla BVP nasazena oběma stranami. V obou výše uvedených konfliktech byly navíc nasazeny prakticky stejné typy, ona zkušenost je proto v lecčem podobná. Na Ukrajině jsou však BVP nasazována v mnohem větších počtech a nabízí se nám tak více podkladů pro analyzování jejich bojového použití.

Na Ukrajině byly a jsou nasazovány typy BVP prakticky stejné, jako jsou v současnosti naší armádou používaná bojová vozidla pěchoty BVP-2, tedy vozidla sovětské řady BMP. Obě strany nasadily především typ BMP-2, doplněný i starším typem BMP-1. Zde je nutno podotknout, že se často jednalo o modernizované jednotky těchto typů. Rusko nasadilo svá vozidla BMP-2M vybavená novou věží Berežok, Ukrajina pak nasadila své modernizované typy BMP-1UM atd. To však nic nemění na tom, že se jedná stále o typická vozidla řady BMP, tedy lehká BVP, vyzbrojená kanonem 2A42  ráže 30 mm, resp. jeho odlehčenou variantou, kanonem 2A72, v případě nemodernizovaných BMP-1 nízkotlakým kanonem 2A28 ráže 73 mm (plus PTŘS). Těmto BVP tak zůstaly i nadále vlastní jejich známé nedostatky, především slabé pancéřování, nízká úroveň protiminové ochrany a nedostatečný vnitřní prostor. Ruská armáda pak v menším množství nasadila i modernější vozidla BMP-3, vyzbrojená kombinací nízkotlakého kanonu 100 mm a kanonu 2A72.

Na Ukrajině jsou BVP zpravidla nasazována v poměrně malých formacích – obvykle maximálně ve velikosti praporu, často i menších. BVP byla také použita v rámci různých obchvatných či obkličovacích operací, při kterých tato vozidla mohla plně využít své schopnosti, tedy dobrou pohyblivost a průchodivost i těžkým terénem. Nedochází tedy k jejich mechanickému nasazení v obrovských formacích, jak se např. předpokládalo v dobách studené války (pro kterou byla tato vozidla stvořena).  Stroje BVP-1 resp. BVP-2 nejsou obecně nasazovány tak, jak bylo při jejich konstrukci zamýšleno. Tzn. pronikat obranou nepřítele ve velkých mechanizovaných a tankových svazcích, vést palbu „ze střílen“ apod. Naopak je často z různých dostupných záběrů vidět, jak roj sedí na pancíři BVP, aby v případě zásahu neuhořel uvnitř. Moderní západní BVP nebyla nikdy v rámci jejich použití koncipována tak, jak předpokládala u svých BVP sovětská armáda, na jejíž požadavcích BVP-1 s BVP-2 vznikaly.

Je třeba také podotknout, že pro vozidla řady BMP je ukrajinský terén přímo ideální. Stejně tomu bylo za druhé světové války, kdy právě na Ukrajině probíhaly ty nejrozsáhlejší boje charakteristické velkým nasazením obrněné techniky. Zkušenost z Ukrajiny je proto zcela jiná než z konfliktu mezi Arménií a Ázerbajdžánem, kde se boje vedly v horském, velice složitém a nepřehledném terénu.

Vozidla BMP na Ukrajině zaznamenala také řadu ztrát – na obou stranách se jedná o až stovky vozidel, což bohužel znamená i ztrátu mnoha lidských životů. Tyto ztráty jsou vzhledem k velkému počtu nasazených BVP i intenzitě bojů a vysokému nasazení přenosných protitankových zbraní u obou stran pochopitelné, přesto jsou statistiky týkající se počtu zničených BMP alarmující, což může být pro armády, která vozidla řady BMP stále využívají (tedy i AČR) velkým poučením.

Během války na Ukrajině se tak potvrdily silné, ale i slabé stránky vozidel BMP. Opět se ukázalo, že největší slabinou vozidel BMP je jejich slabé pancéřování, což je dobře známo již dlouhou dobu, avšak až na Ukrajině se tento problém projevil v plné nahotě. Ukázalo se, že vozidla BMP nejsou schopna odolat moderním protitankovým zbraním, a to ani lehčím typům, jako jsou pancéřovky RPG-7 či lehčí jednorázové RPG-18. V několika případech se dokonce během počáteční fáze války podařilo zlikvidovat vozidlo BMP starými druhoválečnými protitankovými puškami PTRS a několika úspěchů v boji proti BMP dosáhly také známé lehké protiletadlové kanony ZU-23-2.

Obě strany se problém nedostatečné ochrany vozidel BMP snaží řešit, a to především používáním různého přídavného pancéřování. Většinou se však jedná jen o provizorní řešení, které obvykle není příliš zdařilé. V některých případech byla také použita mřížová ochrana, která je osazována i na obrněné transportéry řady BTR, a která má schopnost částečně chránit vozidlo před útoky RPG. Ani toto řešení ale není optimální. Skutečně efektivní řešení ochrany BMP najít nelze, jelikož slabá pancéřová ochrana vyplývá již ze samotné koncepce těchto lehkých vozidel (schopnost plavby) a nelze je tak osadit nějakým patřičně silným pancéřováním, protože tato vozidla by ho jednoduše neunesla.

Boje na Ukrajině tak jasně ukázaly na význam pancéřování, a tedy i na správnost koncepce západních, mnohem lépe pancéřovaných, byť na druhou stranu výrazně těžších BVP, jako jsou moderní BVP Puma, ASCOD, CV90 či Lynx KF41 (tedy i BVP nabízená v českém tendru). Je sice otázkou, kam až má toto navýšení odolnosti sahat a zda jsou skutečně správným řešením BVP o hmotnosti blížící se až k hranici 50 tun, přesto lze konstatovat, že právě v bojích na Ukrajině se projevil fakt, jak moc je pancéřování důležité, a to právě u vozidel přepravujících pěchotu. Přesto je nutno brát v úvahu, že i silnější pancéřování západní techniky by bylo proti moderním PTŘS pravděpodobně neúčinné.

Na druhou stranu se v bojích na Ukrajině projevily i dobré vlastnosti vozidel BMP, a to jejich výzbroj. Především u vozidel BMP-2 vyzbrojených primárně kanonem 2A42 se ukázalo, že jde stále o kvalitní zbraň, jejíž výkony (dostřel, průbojnost) postačují proti většině cílů. To je pro AČR velmi důležité. Ukazuje se totiž, že ráže 30 mm je i pro současná BVP postačující, a to i přes módní trend navyšování ráže kanonů, kdy je používána  ráže 35 mm či 40 mm a začínají se objevovat i typy s 57mm kanony. Podívejme se však na to, kolik těchto zdánlivě působivých projektů bylo skutečně realizováno. Západní munice 30x173 mm, použitá například u kanonu Bushmaster osazeném i na českých vozidlech Pandur, je přitom ještě výkonnější než munice 30x165 používaná u kanonu 2A42. Pokud by však AČR zamýšlela použití kanonu např. proti dronům, nebylo by od věci zapřemýšlet nad ráží 35 mm nebo 40 mm s programovatelnou municí, což platí i v rámci plánované výměny zbraňových stanic u KBVP Pandur. Důsledkem tohoto rozhodnutí by byla sice vyšší cena za munici apod., avšak při použití munice větší ráže a speciální munice by zas došlo k její nižší spotřebě v rámci eliminace cílů, než by tomu bylo u 30mm munice.

Celkově lze konstatovat, že BVP jako kategorie vojenské techniky se v bojích na Ukrajině doposud osvědčila, což je důležité, protože kategorie pásových BVP jako takových je někdy zpochybňována. Pásová BVP prokázala schopnosti, které jsou od nich očekávány, tj. nejen schopnost transportu pěchoty, ale také schopnost vykonávat palebnou podporu a ničit široké spektrum cílů.

BVP se tak prokázala jako skutečně univerzální zbraňový systém. Vysoce lze hodnotit i jejich pohyblivost a schopnost širokého manévru. Negativem je především slabá ochrana vozidel BMP, která vedla k takovým ztrátám. Západní BVP by si zřejmě v této situaci vedla mnohem lépe, a to nejen díky výrazně silnějšímu pancéřování, ale i díky vyspělejšímu senzorovému vybavení schopnému detekovat včas protivníka. Problémem ukrajinské i ruské armády je také absence nasazení moderních pásových BVP, což je poněkud paradoxní vzhledem k tomu, že zbrojní průmysl těchto zemí již dokázal vyvinout taková vozidla jako v případě Ukrajiny BMPV-64 či v případě Ruska Kurganěc-25, jehož vývoj nebyl doposud dokončen.

Poučení z Ukrajiny pro Českou republiku

Předně – události na Ukrajině jednoznačně ukazují na potřebu zásadně posílit obranyschopnost České republiky, a tedy i AČR. A to z toho prostého důvodu, že i Česká republika zjevně není prosta přímého ohrožení. To, že válečný konflikt – navíc konflikt tak rozsáhlý a intenzivní – vypukl tak blízko České republiky, znamená, že se nás může dotknout i bezprostředně. Pokud se někdo i nadále domnívá, že České republice žádné přímé nebezpečí nehrozí, pak lze poukázat opět právě na zkušenost Ukrajiny. Ještě v roce 2010, i přes zkušenost z rusko-gruzínské války, se v ukrajinském odborném vojenském tisku běžně objevovaly názory, že něco podobného Ukrajině nehrozí, že země nebude nikdy napadena Ruskem v otevřeném vojenském konfliktu. Stejně tak i v ruském vojenském tisku se objevovaly názory, že Rusko nikdy neohrozí Ukrajinu, protože Rusové a Ukrajinci jsou bratrské národy atd. Stačilo jen několik let a všechno je zcela jinak. S agresivním stylem ruské zahraniční politiky je prostě třeba počítat, a je velice diskutabilní, zda by na tomto politickém stylu něco změnil případný odchod V. Putina do ústraní.

Je zřejmé, že posílení obranyschopnosti AČR lze mimo jiné uskutečnit právě pomocí pásových BVP. Boje na Ukrajině totiž jasně ukázaly na význam těchto bojových vozidel pěchoty, kdy i dnes již zastaralá BMP dokázala odvést spoustu práce. V případě západních, lépe pancéřovaných BVP, vybavených moderním software, to pak platí ještě více.

Stejně tak se na Ukrajině projevila i jistá nezastupitelnost pásových BVP jinými typy, např. kolovými obrněnými transportéry či jinými obrněnými vozidly, především vozidly MRAP/MRAV. Takováto vozidla jsou v armádě zajisté také potřebná, ale pro jiné účely a pro jiné bojové situace. Kolová obrněná vozidla mohou v různých modifikacích pásová BVP vhodně doplňovat, avšak zcela jejich schopnosti nahradit nemohou. Je tak zřejmé, že Česká republika, resp. AČR moderní pásová BVP skutečně potřebuje. Otázkou pak je, jak naložit se stávajícím výběrovým řízením na nová BVP resp. jakým způsobem uspořádat nový tendr.

Co nyní s výběrovým řízením na nová BVP  

V současné době Ministerstvo obrany již nějakou dobu disponuje stanoviskem právní kanceláře HAVEL & PARTNERS s.r.o., která na žádost ministerstva právně posoudila veřejnou zakázku "Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace - nákup" a nyní se resort rozhoduje o dalším postupu. „Všechny společnosti, které se do výběrového řízení přihlásily, již investovaly nemalé finanční prostředky, řádově desítky až stovky milionů korun, a pokud bychom se na tomto současném pomyslném rozcestí rozhodli špatně, může to Českou republiku stát hodně finančních prostředků na arbitrážích,“ řekla před časem ministryně obrany Jana Černochová. Je tedy potřeba vše pečlivě zvážit, na druhou stranu je však důležité, aby tato situace byla vyřešena co nejdříve, a to  nejen proto, aby naši vojáci věděli, na čem jsou, ale také díky neustále se zvyšující inflaci, zvyšujícím se cenám za materiál a služby i čím dál větší vytíženosti zbrojních společností.

Dnes je již zřejmé, že oněch 210 BVP nebude možno pořídit za původně plánovaných 53 mld. Kč. Nyní se hovoří o ceně více než 60 mld. Kč resp. spíše 70 mld. Kč. Je pak otázkou, zda by se nedalo dosáhnout snížení ceny např. snížením původního počtu objednaných pásových bojových vozidel pěchoty či doplnění těchto vozidel podpůrnými vozidly na kolové platformě.

Pokračovat ve snaze pořídit nová pásová BVP pro AČR – ať již v současném nebo nějakém novém výběrovém řízení – je naprosto logické, a to i přes onu vysokou pořizovací cenu. S danou cenou se dá pak pracovat. Lze se např. pokusit vyjednat rozložení splátek do delšího časového období, kdy se počítá s tím, že rozpočet AČR bude v nejbližších letech výrazně posílen, jelikož chce současná vláda navýšit výdaje na obranu na požadovaná 2 % HDP (do roku 2024).

Pořízení nových pásových BVP plně zapadá do struktury AČR, a jen díky nim AČR vytváří kompaktní celek a onen bonmot „bez těžké brigády není armády“ je tak zcela na místě. AČR v současnosti konečně začíná modernizovat tzv. těžkou techniku, kdy do její výzbroje vstoupí nové zbraňové systémy, jako jsou nová samohybná děla Caesar, či v blízké době nové tanky (favoritem je zatím tank Leopard 2 A7+). Bylo by nesmyslné, aby AČR disponovala moderními tanky a samohybnými děly, zatímco by stále používala staré, opotřebované BVP-2. Moderní ozbrojené síly totiž v lecčem připomínají zeď. Pokud je zeď kompaktní, pokud všechny její složky vytvářejí souvislou řadu, pak zeď v pořádku stojí. Pokud je však jedna její část výrazně slabší než části ostatní, pak se při náporu větru může stát, že se zhroutí nejen ona slabá část, ale celá zeď.

I přes současné pozastavení akvizice BVP se lze však na příchod nových pásových BVP již nyní určitým způsobem připravovat. Lze se např. již nyní zabývat otázkou munice pro kanon nových BVP. Pokud bude zavedeno BVP s kanonem 30 mm (čemuž v současnosti vše naznačuje, a právě ráže 30 mm je zmiňována v požadavcích AČR), a to jakýkoliv typ, je zřejmé, že AČR bude potřebovat obrovské množství munice dané ráže. Tuto munici navíc AČR potřebuje i pro svá vozidla Pandur, jejichž počet má být v budoucnu navýšen. Bylo by skvělé, kdyby byla Česká republika schopna si tuto munici vyrábět sama, a to v patřičném množství.

Závěrem lze konstatovat, že i přes všechna dosavadní zdržení, i přes fakt, že se výběrové řízení na nová BVP vleče tak dlouho, má smysl ve snaze pořídit nová BVP pro Armádu České republiky pokračovat. A to nejen kvůli našim závazkům vůči našim spojencům, ale především kvůli nám samým, kvůli naší bezpečnosti, což jasně potvrzuje současná situace na Ukrajině.

 Autor: David Khol