Samohybné minomety pro baterie mechanizovaných praporů AČR – pásové podvozky jsou možné, kolové nezbytné

 02. 09. 2022      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Pro roky 2023-2025 předpokládá KVAČR 2030 akvizici samohybných minometů, jejímž účelem je zvýšení schopnosti přímé palebné podpory mechanizovaných praporů a úkolových uskupení ve všech druzích operací. Tu nyní zajišťují minometné čety vyzbrojené taženými, resp. vezenými 120mm minomety vz. 82 (PRAporní Minomet Lehký), a jen u 72. mechanizovaného praporu pouhých osm kusů ve své době progresívních, leč dosluhujících samohybných minometů PRAM-S (PRAporní Minomet Samohybný). 

pram0001
Foto: 120mm samohybný minomet PRAM-S | Ministerstvo obrany ČR

Jde o jeden z mnoha starých dluhů vůči AČR - v původním plánu nákupu kolových obrněnců Pandur byla také varianta samohybný minomet. Dnes lze říci, že vhodné by bylo pořídit systémy dva: na pásové platformě pro 7. brigádu, a na kolové platformě pro 4. brigádu. A ze dvou základních možností řešení pak určitě volit variantu s hlavní zbraní umístěnou ve věži. Zásadním požadavkem přirozeně bude výrazná účast domácího průmyslu jak na výrobě a servisu vozidel, tak na dodávkách munice.

Dokument "Modernizační projekty AČR" druh podvozku nespecifikuje a požaduje z hlediska mobility parametry splnitelné jak pásovým, tak kolovým vozidlem (maximální rychlost na silnici 70 km/h, v terénu alespoň 40 km/h, dojezd 400-500 km a leteckou přepravitelnost - bez podrobností). Předpokládá 25letý životní cyklus a pořízení 62 kusů. To při dnešním stavu dvanácti kusů minometů v baterii odpovídá výzbroji pěti baterií + malá záloha (využitelná například ve Vyškově pro výcvik). Své minometné baterie mají dnes v sestavě 41., 42., 71. a 72. mechanizovaný prapor. Původní 74. lehký motorizovaný prapor prošel transformací na mechanizovaný prapor a má být prvním, který obdrží nová pásová BVP, a zřejmě jej čeká také obnovení minometné baterie; podobně ovšem 44. lehký motorizovaný prapor dostane v budoucnu KBVP Pandur II 8x8, a s transformací na mechanizovaný prapor i on bude potřebovat minometnou baterii.

Požadavek 62 kusů z roku 2018 nelze snadno rozklíčovat bez definice uspořádání hlavní výzbroje. S výběrem švédských pásových bojových vozidel pěchoty CV90 se celkem automaticky (ovšem s velkou výhradou týkající se přímé střelby) nabízí možnost pořídit pro minometné baterie 7. brigády typ Grkpbv 90 Mjölner, který se vyznačuje dvouhlavňovým uspořádáním a poloautomatickým nabíjením, a je schopný dosáhnout rychlosti palby až 16 ran za minutu. Díky tomu by zřejmě postačovalo, tak jako u švédských mechanizovaných praporů, resp. jejich minometných baterií, zařazovat osm vozidel (s dvouminutovou přípravou během první minuty zasypou cíl 128 střelami a mohou měnit pozici); a s lehčí, jednohlavňovou věží na vozidle s kolovým podvozkem pak standardních dvanáct (to by znamenalo 24 pásových minometů pro tři baterie 7. brigády, a 36 vozidel pro baterie 4. brigády + zálohu; kombinací může být nepochybně více, hovoří se i o šesti vozidlech v baterii).

mjolnerFoto: GRKPBV 90 | Felix Sundbäck / Försvarsmakten 

Určitou nevýhodou systému Mjölner je právě neschopnost vést přímou palbu (náměr se pohybuje v rozmezí 40–85° a dostřel 500–13000 m). Výhodou naopak fakt, že na výrobě minometů se formou dodávek kabelových svazků již dnes podílí česká společnost Ray Service. Cenově náročnější pak je finsko-švédské řešení AMOS, rovněž na platformě CV90, rovněž dvouhlavňový minomet, ovšem schopný přímé palby na vzdálenost 150-1550 m, a jeho jednohlavňová, levnější a lehčí varianta NEMO, kterou lze dobře osadit i na kolové podvozky – podobné řešení zvolila pro svá vozidla například polská armáda (systém M120 Rak od společnosti Huta Stalowa Wola, pásová vozidla SMG 120 a kolová vozidla SMK 120).

Úvahy o švédských pásových systémech Mjölner jsou podmíněny úspěchem vyjednávání o akvizici BVP CV90 s tím, že výhodou by z hlediska logistiky provozu a údržby byl podvozek stejného typu. Jestliže si velké armády mohou dovolit provozovat různé pásové platformy, několik málo desítek kusů vozidla takto speciálního určení by byla pro malou AČR zbytečná zátěž.

Zatímco uvažovat o pásových samohybných minometech v sestavě 4. brigády postrádá logiku (ostatně útvar nedávno ze své výzbroje poslední pásová vozidla vyřadil), alternativa využít jednotný kolový podvozek i pro baterie u praporů 7. brigády možnou zůstává nejen s ohledem na fakt, že dnes výzbroj minometných baterií převážejí kolové Tatry. Pomineme-li nikoli nezajímavou možnost vyvinout takovou variantu na platformě nových vozidel TITUS, primární řešení se zřejmě opře o rozšířenější podvozek Pandur II 8x8 CZ. Společnost Tatra Defence Vehicle v minulosti představila (naposledy na loňských Dnech NATO v Ostravě-Mošnově) své řešení samohybného minometu s hlavní zbraní Soltam Cardom umístěnou v korbě vozidla a střílející "krovkami" ve střeše korby.

Jde o řešení rozšířené (například v podobě amerických M1129 Mortar Carrier na platformě obrněného vozidla STRYKER), které má zřejmé výhody – především jednoduchost, cenu a vysokou kadenci střelby 10–12 ran za minutu, i nevýhody – ochrana obsluhy je nižší, zmiňují se dokonce zdravotní rizika pro obsluhu při střelbě, a především neschopnost přímé střelby. AČR ovšem polopřímou a přímou střelbu, alespoň podle parametrů publikovaných v roce 2018, požaduje.

Patria-AMV-with-120mm-NEMO-Mortar-SystemFoto: Vozidlo Patria AMV s minometným systémem NEMO (120 mm) | Patria

Převáží-li požadavek schopnosti vést přímou palbu, prakticky jediným řešením je osadit zvolenou kolovou (a případně také pásovou) platformu věží AMOS, NEMO, nebo polským systémem RAK. Pokud se v tomto ohledu preference AČR od roku 2018 vyvinuly, možností se nabízí širší paleta.

amosFoto: Věžový komplet AMOS s dvouhlavňovým minometem | Patria

V každém případě by mělo, podobně jako u převážených protiletadlových kompletů RBS-70 a RBS-70NG, co nejdříve provizorium v podobě tažených minometů PRAM-L skončit, a i v této oblasti by se měly obě naše mechanizované brigády dočkat moderního a efektivního řešení.

Zdroj: KVAČR 2030, Modernizační projekty AČR

 Autor: Jakub Samek