Válka na Ukrajině ukázala, že ani v době nejmodernějších technologií nezmizely základní principy vedení ozbrojeného konfliktu. Nerozhoduje jen kvalita jednotlivých zbraňových systémů, ale především schopnost států dlouhodobě udržet vojenské úsilí, vyrábět a doplňovat potřebný materiál a adaptovat se na měnící se podmínky na bojišti.

Následující text vychází z rozhovorů, které jsem v posledních čtyřech letech v pravidelných intervalech vedl s bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR generálem Jiřím Šedivým pro magazín CZ DEFENCE a názorový portál CEVRO ARENA. Opakovaně se v nich objevovalo jedno zásadní téma: nutnost realisticky hodnotit vývoj konfliktu, neboť válka není pouze sledem bitev, ale především střetem schopností celých válčících států. Na podzim 2023, když probíhala první ukrajinská protiofenzíva, mnozí podlehli optimistické atmosféře, že Ukrajinci budou za chvíli v Moskvě. „U nás – ale platilo to i o zbytku Evropy – se především reportovalo o úspěších Ukrajinců a neúspěších Rusů. A to vytvářelo falešnou realitu. Musíme se dívat na válku realisticky. Nemůžeme podléhat představě, že jedna strana je před zhroucením a druhá automaticky zvítězí. Válka je mnohem složitější proces,“ opakovaně upozorňoval generál Šedivý.

Právě realistický pohled je dnes zásadní. Ukrajina prokázala mimořádnou odolnost a schopnost adaptace, současně však čelí závažným problémům typickým pro dlouhou válku: vyčerpávání lidských zdrojů, vysoké spotřebě materiálu a závislosti na podpoře spojenců.

Od neúspěšného ruského úderu k opotřebovávací válce

Ruská invaze v únoru 2022 začala s představou rychlého vojenského a politického zlomení Ukrajiny. Tento plán však selhal. Ukrajinské ozbrojené síly dokázaly využít zkušeností získaných od roku 2014, vysoké motivace a postupných reforem podle principů NATO. Obrana Kyjeva ukázala, že ruské ozbrojené síly mají významné slabiny. Problémy se objevily ve velení a koordinaci jednotlivých druhů vojsk a v logistice.

Postupem času se však charakter konfliktu změnil. Rusko upravilo taktiku a přešlo k dlouhodobé opotřebovací strategii. „Válka se dostala do fáze, kdy rozhoduje především schopnost vydržet. Nejde jen o jednu úspěšnou operaci, ale o schopnost dlouhodobě doplňovat síly a materiál,“ říká generál Šedivý. Tento posun je totiž klíčový, protože bojiště je dnes téměř transparentní. Pohyb větších jednotek je sledován pomocí satelitů, dronů a dalších průzkumných prostředků. Obrana získala díky technologiím výraznou výhodu a prolomení připravených pozic vyžaduje komplexní převahu.

Ukrajinská armáda dnes patří mezi nejzkušenější vojenské síly v Evropě. Její největší výhodou není pouze západní technika, ale především bojová zkušenost, motivace a schopnost rychle reagovat na změny. Významnou roli sehrály zkušenosti z konfliktu s Ruskem od roku 2014. Ukrajina dokázala postupně změnit způsob velení a přiblížit se principům používaným v armádách NATO. 

Jedním z nejvýraznějších prvků současné války je využití bezpilotních prostředků. Drony změnily způsob a efektivnost průzkumu, navádění palby i přímých útoků na cíle. Současně však generál Šedivý upozorňuje, že technologie nelze považovat za náhradu klasických vojenských schopností. „Ukrajincům nestačí pouze využívat drony proti ruským vojákům. Potřebují i lépe využívat celý komplex klasických zbraňových systémů: dělostřelectvo, obrněnou techniku a další schopnosti armády.“ Tato myšlenka je jedním z hlavních poučení konfliktu. Moderní válka není střetem starých a nových technologií. Je střetem armád, které dokážou nové technologie lépe začlenit do celého systému a efektivně je používat.

Lidské zdroje jako rozhodující faktor

Přestože Ukrajina prokázala mimořádnou schopnost obrany, dlouhodobá válka přináší stále větší problémy. Největší z nich představují lidské zdroje. Většinu techniky lze dodat poměrně rychle, případně ji nahradit jinými prostředky. Výcvik kvalitních vojáků a vytvoření zkušených velitelů však vyžaduje roky. „Zkušenost vojáků a velitelů je jednou z největších hodnot každé armády. To nelze nahradit jednoduchým rozhodnutím nebo dodávkou techniky,“ upozorňuje generál Šedivý. Právě zde se ukazuje rozdíl mezi krátkou vojenskou operací a dlouhou válkou. V dlouhodobém konfliktu musí stát nejen bojovat, ale také obnovovat své síly.

Jednou z největších chyb při hodnocení války bylo příliš rychlé přesvědčení, že ruská armáda po počátečních neúspěších ztratila schopnost vést rozsáhlý konflikt. Rusko sice v první fázi invaze odhalilo řadu slabin, ale postupně dokázalo změnit taktiku. Posílilo obranné linie, zvýšilo využití dronů, a především využilo svou průmyslovou a personální převahu. „Protivníka nelze hodnotit pouze podle začátku války. Důležité je, jak rychle se dokáže poučit a změnit své postupy,“ konstatuje generál Šedivý.

Lekce pro Evropu a NATO

Ukrajinský konflikt ukázal návrat významu průmyslové základny a dlouhodobé připravenosti na komplexní a intenzivní válku. Mnohé evropské státy po skončení studené války předpokládaly, že rozsáhlá konvenční válka v Evropě je nepravděpodobná. Ruská agrese proti Ukrajině ukázala, jak chybný byl tento předpoklad. Evropa musí znovu přemýšlet o zásobách munice, výrobních kapacitách, protivzdušné obraně i schopnosti dlouhodobě podporovat vlastní obranu. 

Zásadní ovšem je, aby jednotlivé státy Evropy připravovaly své obyvatelstvo na to, že válka není minulostí, ale existuje reálná možnost, že se do Evropy vrátí. S tím je spojena i příprava obyvatelstva k válce a pochopení, že případná mobilizace k obraně státu bude součástí zvyšování obranyschopnosti států. V některých částech Evropy to ale bude bezesporu velký problém, neboť velkou část jejich obyvatelstva tvoří lidé, kteří přišli v minulých vlnách migrace. Velké většině z nich chybí pocit vlastenectví, který je k obraně vlasti nutný a který byl rozhodující v obraně Ukrajiny v první fázi ruské agrese. „Obrana není pouze otázkou armády. Je to schopnost celého státu reagovat na krizi,“ připomíná generál Šedivý.

Válka na Ukrajině zatím nemá jasný konec. Jedno je však jisté: změnila způsob, jakým budou státy uvažovat o bezpečnosti. Ukázala, že moderní konflikt je kombinací hlubokého pocitu vlastenectví, schopnosti státu přejít na válečnou ekonomiku, vyvíjení a zavádění špičkových technologií a propojení nových i tradičních principů vedení boje. Rozhodovat bude nejen to, kdo má lepší zbraň, ale především, kdo se dokáže rychleji učit, lépe adaptovat a déle vydržet.